Eva Švankmajerová má na výstavě kresby a obrazy a Jan Švankmajer objekty a koláže. Navíc tu jsou rekvizity a loutky ze slavných filmů Lekce Faust, Spiklenci slastiOtesánek. Název výstavy zní Paměť animace, animace paměti.

"Není to výstava o filmové technice, kterou používám," vysvětluje Švankmajer: "Doslovný překlad slova animace je oživení, a my tak chápeme veškerou naši tvorbu. Je animací vzpomínek, paměti, zážitků těla i emocí. A paměť je základem veškerého umění."

Inspirace jsou různé. Obrazy Evy Švankmajerové svým stylem i barevnou estetikou připomenou malby na vývěsních štítech, pouťových reklamách a střeleckých terčích. Kuriozitou plzeňské výstavy je její Zrození Venouše z Emancipačního cyklu. Renesanční kompozice Sandra Botticelliho je pojata jako komiksová parodie: místo bohyně krásy však připlouvá na mušli k pobřeží nahatý pán, jenž si své mužství decentně zakrývá dlouhým vousem. A na podobné technice cíleného paradoxu staví Eva Švankmajerová i své další obrazové kompozice.

Výtvarným vrcholem expozice jsou FetišePřírodopisný kabinet Jana Švankmajera. Fetiše chápe autor jako čistý extrakt lidské slasti i touhy, partnera, který je nadán nadpřirozenou mocí. Zvířata z Přírodopisného kabinetu jsou zas v jeho fantazii bestie složené z různých předmětů, nejčastěji kostí, lastur, ulit, parohů a vypreparovaných částí těl. Divákům se nabízí pestrá zoologická zahrada poetických zrůd, zvláštní fauna ze světa snů a strachu. Moderní analogie středověkých bestiářů. Objekty doplňují koláže z Švank-meyersova Bilderlexikonu.

Umělec pracuje s arcimboldovským principem, který je mu jako surrealistovi blízký. Rudolfinský malíř Giuseppe Arcimboldo sestavoval z různých přírodnin portréty lidí i alegorické postavy. Fragmenty a útržky reality v něm evokovaly "vyšší" realitu neukojitelné fantazie.

"Bez angažované interpretace by to byly mrtvé předměty. Jen jejich animace divákem, opírající se o vlastní zážitky, asociace, prožitky, čili opírající se o vlastní paměť, jim muže vdechnout život," vysvětluje princip Jan Švankmajer.

Uvolnění tvůrčí představivosti v myslích diváků považují Švankmajerovi za absolutně nejdůležitější. V pozvánce k plzeňské výstavě uvádějí, že nelákají k prohlídce návštěvníky, ale spolupracovníky, a že jejich obrazy a objekty nejsou finální díla, ale "slouží jen jako rozbušky k odpálení imaginace diváka".

Ke svým sedmdesátinám připravuje na léto Jan Švankmajer velkou výstavu do Jízdárny Pražského hradu.

Jan a Eva Švankmajerovi:

Paměť animace, animace paměti Galerie města Plzně Výstava je otevřena do 4. dubna 2004