Formu jisté hry nezapře i nově česky přeložený román z roku 2005, ve kterém Kehlmann vyšle málo úspěšného kunsthistorika Zöllnera, živícího se novinařinou, za slepým malířem Kaminským, kdysi Picassovým a Matissovým přítelem.

Spisovatel nabízí hned několik charakterů. Ctižádostivý Sebastian Zöllner, neschopný partnerského života, se chováním odhaluje jako cynický manipulátor. Ve své sebestřednosti a vypočítavosti netuší, že se objektem manipulace může stát i ten, kdo chce ovlivňovat osudy druhých.

Stařík, který si nemůže odpustit upřímný povzdech, že život s věkem a ubývajícími silami žádnou radost nepřináší, si jeho prostřednictvím chce splnit některé své sny.
Nepatřilo k nim setkání s dávnou láskou Theresou, které jako jeden z trumfů budoucí monografie Zöllner zinscenuje. Přichází s ním však další z kontrastů Kehlmannova stylu.
Mnichovský rodák (1975), který od roku 1981 žije ve Vídni, dokazuje nejen fabulační schopnost.

Román nenutí nikomu hotové názory, soud si vynese čtenář sám.