Článek
Jedinkrát v životě mi Lébl odpustil mé kritické hříchy: To když jsem mu po návratu z New Yorku, kde jsem Ivanova viděl v Lincoln Center Theatre, napsal, že jeho inscenace Na zábradlí je mnohem lepší. Četl to dokonce i na schůzi divadla. A tak nějak mezi ta dvě nastudování kladu nyní Páclovo.
Život bez cíle
Takřka neznámá jména v Páclově tvůrčím týmu. Scénografka Adriana Černá s účelně nastavenou, opilcům, mamonářům, škodícím pravdomilcům i lidem výjimečně čistým pohyb ztěžující šikmou. Kostýmy Daniely Klimešové ladící s hudbou Jakuba Kudláče, obojí tak trochu židovsko-ruské.
A metafory: Partnerem hercům jsou violoncello, akordeony, porcelán, všudypřítomné lahve vodky a sklenice okurek. Nebo režisérovy názvuky Višňového sadu, Racka, Tří sester... Rád připomínám, že na Ivanova (a Platonova) si netroufnul ani Vladimír Morávek, který jinak Čechova geniálně odkázal Čechům.
V Páclově pojetí dominuje příběh odcizení z časů, kdy se životním deziluzím a pocitům zbytečnosti ještě ani tak neříkalo. O to fatálnější byla řešení nehybnosti, neschopnosti proměny, rezignace na vnímání, natožpak tvorbu hodnot, na životní cíl.
Ztráta lidské tváře nejvíc vytryskne v Ivanovově: „Jsi židovka! A doktor mi říkal, že brzy umřeš!“ Tomáš Jirman se v té roli zmítá od vyprahlosti k znechucení a sebezničení. Nezachrání ho ani cit vyjevovaný mladičkou Sášou Lebeděvovou. Je třeba nahlas upozornit na velký talent Veroniky Lazorčákové v té roli.
Bez vůle, bez krve
Herecké výkony spolu s režijní koncepcí jsou velkou devizou Páclova Ivanova. Překonávají se Jan Fišar (Lebeděv), František Večeřa (Šabelskij), Alexandra Gasnárková (Babakinová), Lada Bělašková (Anna Ivanovová), Petr Houska (Lvov), Anna Cónová (Zinaida Lebeděvová), Jiří Sedláček (Borkin)...
Pácl vtiskl hercům obrazivou vizi o prokletí zbytečného člověka, o předčasně vyprahlé, změny uskutečnit neschopné společnosti. Jeho inscenace věrně ctí Čechova, je ale nevídaně aktuální. Už přece zase jsme a ještě nějakou dobu budeme takovým zklamaným společenstvím i my.
Národní divadlo moravskoslezské Ostrava - Anton Pavlovič Čechov: Ivanov. Překlad Leoš Suchařípa. Režie Štěpán Pácl, dramaturgie Marek Pivovar, scéna Adriana Černá, kostýmy Daniela Klimešová, hudba Jakub Kudláč. Premiéra 29. března, psáno z reprízy 24. května 2012 v Divadle Antonína Dvořáka.