Už jste někdy navštívila Českou republiku?

Ne, jedeme do Prahy poprvé. Jenom náš baskytarista Tim už tam jednou hrál s jinou kapelou a hodně nám toho vyprávěl. Vždy jsem se do Prahy chtěla podívat, už dlouho mám tohle místo v hledáčku. Jsem nadšená, že ji konečně uvidím a že tam budou naši fanoušci, kteří nám píšou na internetu. Máme v Praze den volna, takže si ji projdeme.

Za sedmnáct let existence jste nahráli jen tři studiová alba. Proč tak málo?

Myslíte, proč jsme jich nezvládli vydat třeba osm? Tohle tempo nám jednoduše sedí. Zabere nám nějaký čas stvořit něco, co se nám zdá skvělé. Chvíli také trvá, než jako autorka naleznu inspiraci. Částečně je to způsobené i tím, že jezdíme dlouhá světová turné.

Lidem se pět let mezi posledními dvěma alby zdá být dlouhá doba, ale my jsme byli dlouho na turné k albu The Open Door. Pak jsme si vzali chvíli pro sebe, já se vdávala a potřebovala jsem být chvíli sama. Víte, být slavný, neustále ve střehu a trochu pod tlakem, to není má nejoblíbenější část života. Potřebovala jsem nějaký čas, abych se zase cítila jako Amy.

Co musí písnička mít, abyste ji zařadili na desku?

Když dokončíme skladbu, mám vždy pocit, že to je to ono. Kolikrát napíšu písničku, vymyslíme k ní aranže a jsme jí doslova posedlí. Pořád ji hrajeme, týden na ní intenzívně pracujeme, prostě ji milujeme. Věříme, že to bude první singl z nové desky. Pak ale napíšeme další a zjistíme, že je lepší než ta předešlá. Je to u nás dost složité.

Když jste v roce 2003 vydali debut Fallen, okamžitě jste se proslavili. Co to tehdy udělalo se členy kapely?

Bylo to úžasné, ale musím uznat, že pro mě osobně to bylo i dost náročné. Že naši hudbu najednou poslouchalo tolik lidí, byl splněný sen. Nikdo ale nemohl tušit, jaké to je, když ho fakticky žijete. Na jednu stranu to bylo obrovské požehnání. Zároveň to ovšem bylo náročné, nikdy v životě jsem nebyla pod takovým drobnohledem a tlakem. Bylo mi teprve jednadvacet let a velmi mě to pohltilo.

Připadala jsem si strašně dospělá, ale dnes vím, že jsem byla nezralá. Je zajímavé, když vás obklopují milióny lidí, kteří si myslí, že vás znají důvěrně, i když jste se nikdy nepotkali. Dostala jsem tehdy řadu životních lekcí, některé byly pořádně tvrdé. Byly to doby, kdy jsem se cítila dost vystrašená.

Za první album jste obdrželi řadu cen. Které si nejvíce vážíte?

Budu upřímná - obecně pro mě ceny nemají až tak velkou hodnotu. Je to pocta, ale většinou jde o popularitu. Získali jsme mnoho krásných cen, ale nikdy jsem se nezbavila pocitu, že jde hlavně o to, kdo zrovna je a bude v televizi. Musím ale vzpomenout na ceny Grammy. Jejich přebírání byly momenty, na které nikdy nezapomenu. Chovám je jako poklad a jsem na ně pyšná.