Mezi hodnotící kritéria patřilo tempo a to, zda jsou písně napsány v durových, nebo melancholičtějších mollových tóninách. Rychlé a navíc durové songy, jako například She Loves You nebo Help od Beatles podporují veselou náladu, zatímco mollové balady jako Hotel California od Eagles spíše rozesmutňují.

"Od 60. let se počet popových hitů v moll téměř zdvojnásobil," říká sociolog Christian von Scheve. Písně bodující v žebříčcích se navíc v průměru zpomalily.

Pop music je zrcadlem společnosti

V současnosti také vzniká více titulů, které vyvolávají smíšené nálady, jako například Fly Away od Lennyho Kravitze nebo Don't Phunk with My Heart od Black Eyed Peas.

V těchto případech jde často o kusy napsané v moll, a přitom v poměrně rychlém tempu, nebo naopak o durové ploužáky. Z toho vzniká protichůdnost, která se dříve vyskytovala zřídka, dodal von Scheve. Dříve bývaly populární písně buď veselé, nebo smutné.

Pop music je přitom zrcadlem společnosti, zdůrazňují vědci. Von Scheve ale nevěří, že větší počet smutných popových písní znamená, že se společnost utápí v depresi. Posun podle něj spočívá v tom, že dnes lidé prožívají mnohem pestřejší škálu pocitů než ještě v 60. letech. Svět je totiž méně často posuzován skrze černo-bílou optiku.

"Lidé mají tendenci v hudbě více oceňovat ambivalentnost a komplexnost," tvrdí německý vědec. Podobným vývojem podle něj prošla i klasická hudba mezi 17. a 19. stoletím.