Vaše nové album, které vyjde v pondělí, se jmenuje Nápis na štítu domu. Co vás k takovému názvu vedlo?

Stejnojmenná písnička, která je zajímavá tím, jak vznikla. Sběratel českých písní Karel Weis opsal do své sbírky nápis ze štítu jednoho domu. Stálo na něm: "Bože žehnej domu tomu, vystavěl jsem, nevím komu, bůh je toho všeho pánem, já jsem jeho hospodářem."

Tak strašně se mi to líbilo, že jsem dopsal další sloky a celé to zhudebnil. To je jediná zvláštní věc na desce. Zbytek tvoří normální folkovky, jedna převzatá skladba a tradicionál Avalon. Pracoval jsem na ní dva roky, všechno jsem pečlivě vybíral a vážil.

Vždy jste byl mezi folkaři označován jako smutný patron a na nové desce vám to vydrželo. Proč je ve vašich písních tolik smutku?

To se se mnou táhne už od mládí. Víc věci prožívám a nemyslím to nijak účelově. Jsem introvert, mám melancholické stavy a při nich se mi dobře skládá. Spousta lidí, zvláště ženy se mě snažily změnit k obrazu svému, ale nějak se jim to nedařilo.

Jinak si myslím, že dokážu být veselý člověk, který je rád ve veselé společnosti.

Na vaše koncerty, kterých máte v průměru dobrých sto padesát do roka, chodí především ženy. Přemýšlel jste proč?

V mém životě hrály ženy velkou roli a zřejmě budou hrát pořád. Mám s tím samozřejmě spoustu problémů, protože ony si těžko na můj svět zvykají a nakonec mi tvrdí, že jsem na ně sice hodný, jenže s nimi nejsem každý den. A to je problém, já jezdím na koncerty, hudba je můj velký sen.

Ženy v mých textech i z mého hlasu cosi cítí. Říkají, že je ve mně pořád mladej kluk, přitom mi je padesát osm let. V našem rodu vypadáme všichni tak o deset let mladší. Vím, že si nikdy v životě nezažádám o důchod, snad až mě nikdo nebude chtít, nebudu koncertovat a budu úplně bez prostředků.

Vaše texty ovšem nejsou příliš o životě.

Málo o něm píšu, a když už tam je, tak proto, že na mě lidi naléhají. Mám raději tajemné texty typu Svatý koně z Aranu. Já na Aranu, což je malý mystický ostrůvek u Skotska, nikdy nebyl, ale četl jsem o něm a viděl fotografie. To mě vedlo k tomu tu písničku napsat.

Před dvěma lety vyšly knižně vaše pohádky. Pokračujete ve své literární činnosti?

Možná bych měl, mám něco rozpracovaného, ale snad někdy později. Chtěl jsem si to tenkrát vyzkoušet, kritika ale nebyla moc milosrdná. S novinářem Honzou Hlaváčem chystáme knížku povídek postupujících od mého dětství až po současnost. Měla by vyjít na Vánoce. Letos určitě, protože dvoje už jsme prošvihli.