Článek
Asi je nevyhnutelné, že u uměleckých počinů dětí slavných otců dostáváme divný pocit, že chtějí něco zadarmo, jaksi bez práce, potu a slz. I kritici z povolání, kteří musí zachovat objektivní tvář, někdy přiznají, že „zrovna nemusí“ potomky Beatles nebo jiné slavné skupiny. Když ale navštívíte třeba koncert takového Stephena Marleyho, musíte uznat, že jablko prostě nepadá daleko od stromu a někdy má onen „protekční spratek“ prostě talent. Takže se osvoboďme od osobních antipatií a berme konkrétní desku jako samostatné dílo, mluvící samo za sebe.
Každému zkušenějšímu posluchači je z desky Storm & Grace na první poslech jasné, že se jedná nejen o dílo Lisy Marie, ale do značné míry pana T-Bone Burnetta, což je elitní producent, který se zabývá hlavně oblastí blues a country a dostává Grammy snad za všechno, čeho se dotkne.
Začínal kdysi jako doprovodný muzikant po boku legend jako Bob Dylan nebo Delaney and Bonnie, ale slávy dosáhl až na přelomu tisíciletí, kdy se podílel na soundtracku ke slavnému filmu Big Lebowski a později ke Bratříčku kde jsi? a mnoha dalším. V roce 2007 produkoval superúspěšné album Roberta Planta a Alison Kraussové Raising Sand.
Stará Amerika ožívá
Burnett umí vyrobit parádní old-school americký zvuk, evokující country a rock'n'roll z 50./60. let. Poměrně ponuré songy se přibližují třeba i Waitsovi, Cohenovi a raným Creedence. Něco málo z jejich nálady připomíná Noru Jones. Ve výsledku máte podobný pocit jako z muziky ve starých Tarantinových filmech.
Lisa Marie zpívá slušně, z některých nahrávek bych ale soudil, že byly digitálně upravované a kdo ví, co by předvedla v klubu sama s kytarou. Každopádně na desce to zní cool a její zastřenější až trochu mužský hlas tomuto žánru sluší.
Jde o album v retro stylu, ale nemluvíme tu o sbírce coververzí. Zpěvačka tvrdí, že písně napsala sama nebo ve spolupráci s Richardem Hawleym (Pulp), Edem Harcourtem a Sachou Skarbekem. Požádala pak T-Bona, jestli by je produkoval a deska byla na světě.
“Když se objevila u dveří, byl jsem zvědavý. Říkal jsem si, má dcera revolučního amerického umělce co říct? To, co jsem slyšel, bylo upřímné, syrové a plné citu. Pomyslel jsem si, že její otec by byl na ni hrdý,” řekl v jednom rozhovoru.
Ať už to bylo jakkoliv, ostudu mu určitě neudělala.