Julien (Guillaume Canet) a Sophie (Marion Cotillard) spolu hrají od osmi let hry, kterými unikají z reálného nepříliš příjemného světa do fantazie a kterými postupně vzdorují i tomu, aby konečně povyrostli a dospěli.

Nekončící hra

Film, který stříhala česká filmařka a emigrantka z roku 1989 do Francie Andrea Sedláčková, popisuje peripetie dětské hry, která nemůže skončit. Z odstupu let se oba znovu a znovu setkávají, zatímco svět se kolem nich mění a jim zůstává v ruce (trochu násilný) symbol hračky. A každé jejich setkání je hypotetickou možností, dramatem, kdy by mohli konečně uniknout své hře... Ale kdy raději pokaždé uniknou sobě navzájem.

Jde tu o melodramatickou komedii, která je svěží, hořká i melancholická, jak oba nemohou svou lásku prožít. Jak se osudově míjí a zároveň se mstí sobě navzájem. Příběh zachycuje jejich půvabnou a někdy pobuřující vzdorovitost i vykresluje vtipné a sugestivní fantazie, ovšem zároveň postupně a nezadržitelně propadá melodramatismu.

Protože jsou situace, kdy i ironie a humor je proti rozcitlivělosti duše bezmocný. Kdy si člověk rád pořádně nahne z té sklenky a užije si trochu bolestínského sentimentu, jako by chlastal rum.

Hříchy minulé a přítomné

Tenhle extrémní příběh se to snaží omluvit. Julien a Sophie žijí především narcistní lásku. Od dětských let neměli nikoho jiného, než jenom sami sebe a tiché spiklenectví na život a na smrt, které jim postupně odhaluje i nebezpečí a pokušení života.

Osudová láska, smrt maminky, dlouholetý konflikt s otcem, polský původ dívčiny rodiny, to vše je tady tak dobře vymyšleno a vykonstruováno, aby nakonec žádný kapesníček nezůstal nad jejich příběhem suchý. To by měl člověk, který stojí u poklady a uvažuje, jestli "zkusí" Vadí nevadí, vědět.

Film nabízí divákovi svůdnost snění a sladkobolnosti a pokud se s ním vydá, může na chvíli přemýšlet, jaké to asi může být, pokud člověk má někoho od osmi let. Anebo mávnout rukou, že stejně taková velká láska, pokud vydrží, skončí stereotypem nebo v horším případě dokonce "zabetonováním" - jak ukazuje doslovně film v nepříliš šťastně vyvedeném happy endu.

Vadí nevadí Francie (1993), 86 minut.

Režie: Yann Samuell, scénář: Yann Samuell, Jacky Cukier, kamera: Antoine Roch, hudba: Philippe Rombi, střih: Andrea Sedláčková (Česká republika)