V pondělí zahajuje hlavní program 24. ročníku festivalu Tanec Praha. Můžete přiblížit způsob, jakým vybíráte soubory?

Program každého ročníku vzniká v rámci týmové práce umělecké rady, kde působí ředitelka i spoluředitelka festivalu Alena Brožová a Markéta Perroud, také Kateřina Vyšinská s Jitkou Štecovou. Externě spolupracujeme s ředitelem Aerowaves Johnem Ashfordem a dalšími konzultanty.

Čtyři dámy poctivě sledují všechna DVD s programy, které jsou nám nabízeny, k tomu jezdí na platformy, festivaly a další příležitosti, což činím i já. Finální program stavíme tak, že vždy jedna z nás musí vidět představení živě, přičemž zásadní projekty svěřují k supervizi mně. Analyzujeme vývoj taneční moderny po celé Evropě a podle možností i v zámoří, sázíme na kvalitu a různorodost.

Co bude největší událostí festivalu?

Karlínské divadlo bude patřit švýcarskému souboru Alias, který vede choreograf brazilského původu Guy Botelho. Jeho dílo plyne jako řeka, chvílemi máte pocit, že se scéna pohybuje a vy sami plujete. Je to vizuálně i emočně nesmírně působivé. V Ponci a Arše nás pak čekají další silné osobnosti.

Vlám Wim Vandekeybus dorazí do Prahy hned po světové premiéře na Benátském bienále, Britka Wendy Houstounová a Švédka Charlotta Öfverholmová reprezentují zralé a vždy provokující performerky, které už naši diváci zažili. Naopak proslulý Japonec Saburo Teshigawara přijede do Prahy vůbec poprvé. Současný tanec nabízí vesměs silné individuality, vyhýbá se uniformitě a klišé tradičních forem.

Proč letos chybí večery Evropské taneční laboratoře, které uváděly díla mladých, ještě nezkušených tvůrců?

To je prosté: ti, kteří nás z „noname“ zaujali nejvíc, v červnu nemůžou přijet. Necháme si to tedy na příští rok. Mladých tvůrců však nabízíme i bez označení „laboratoř“ více než dost. Vévodí jim nespoutaní Izraelci, mnozí z nich působí stále častěji v Evropě. Některá kratší zahraniční díla doplní v regionech čeští umělci.

Blíží se čtvrtstoletí trvání Tance Praha. Co se během let změnilo?

Především zájem veřejnosti. Naše publikum dokáže ocenit současný tanec a najde si vždy v programu „to své“. Mírně se stabilizovaly podmínky pro naši práci. Festival čerpá čtyřletý grant Hl. m. Prahy a patří k prioritním akcím ministerstva kultury. Přesto výše dotací klesá, což je dlouhodobě neudržitelné.

Je to projev zcela zjevné diskriminace tanečního umění proti jiným žánrům, nízkého respektu politiků k odborníkům a v neposlední řadě dvou desítek let, kdy má Česká republika jako prioritu ochranu památek a podíl podpory živého umění se tak dostal na kritická tři procenta rozpočtu rezortu. Je to alarmující, protože živé umění dneška je kulturním dědictvím budoucnosti.