Nástup nové vlny malířů dokumentuje v Jízdárně Pražského hradu výstavu Perfect tense. Do jisté míry konkurenční přehlídku Malíři 03 s jinými autory připravil pro známou klatovskou Galerii U Bílého jednorožce kurátor Martin Dostál. Diváci ji mohou vidět do 28. března.

Říká se, že vámi sestavená expozice je něco jako protest - výstava malířů odmítnutých na Pražském hradě...

Leckdo může obě výstavy srovnávat. V Klatovech i na Hradě je zastoupen jen Jakub Španhěl, jinak je můj výběr zcela jiný, než jaký nabídli kurátoři Karel Srp a Olga Malá. Výstava v Klatovech byla domluvena delší dobu, takže nejde o nějakou narychlo připravenou konfrontaci různých pohledů na současnou malbu.

A jaký je váš názor na Perfect tense?

Kritický. Některá jména mi tam citelně chybí. Jan Merta, Jiří David, Antonín Střížek, Standa Diviš. Někteří jsou tam podle mne navíc. Ta kvalitní špička je užší. A tak se na Hradě vedle sebe objevují dobří i průměrní. A já bych expozici stavěl vždy na těch nejlepších. Z tohoto hlediska se mi výběr Karla Srpa a Olgy Malé nelíbí.

Vy představujete v Klatovech šest výtvarníků. Takže je to jen velmi úzký výběr. Co pro vás ta jména reprezentují?

Jsou to autoři dvou různých generací. Janu Mertovi je přes padesát, Jakubovi Špaňhelovi nebylo ještě třicet. Chci ukázat, že mohou vystavovat vedle sebe, aniž by to nějak vadilo. Současně každý z nich přestavuje jiné trendy, které jsem chtěl na těchto příkladech mapovat. Od Tomáše Císařovského, který je bytostný figuralista, až po Petra Písaříka, jenž se věnuje novým polohám soudobé abstrakce.

Celý rozhovor bude otištěn v zítřejším Právu