Na co budete v den nedožitých Krylových narozenin 12. dubna  myslet?

Jeho 60. narozeniny pro mne budou něco skutečně zvláštního. Karel své svátky a narozeniny vždy slavil rád a já bych proto ráda na tuto tradici navázala a prožila tento den ve sváteční náladě a se vzpomínkou na Karla v srdci.

Jaký ve vašem srdci zůstává?

V mém srdci zůstane Karel Kryl vždy jako člověk a jako takového jej vždy budu vidět. Jako člověka, který život miloval a vychutnával každý jeho okamžik, jako člověka, kterého jsem směla tolik let doprovázet na jeho životní pouti.

Jak Kryl hodnotil situaci v Československu po sametové revoluci? Byl k ní kritický?

Tato situace představovala v jeho životě významný obrat a především z této perspektivy a pod tímto zorným úhlem se díval na vše, co se kolem něj dělo. Karel byl člověk velmi citlivý, jemnocitný a schopný vcítit se do situace jiných lidí a proto cítil každou nuanci těchto změn již dávno před tím, než se objevily. Na základě této své schopnosti věci také posuzoval. Stále se snažil vidět je pozitivně a v této podobě je zprostředkovat svým rodákům. Brzy ale ztratil svůj optimismus, když zjistil, jakým směrem se vývoj skutečně začal ubírat. A z toho následně vyplývala jeho kritika a jeho skepse.

Dokážete říct, jaká byla jeho představa o ideální společnosti?

Ideální společnost by měla být především rozmanitá. Mělo by ji tvořit mnoho rozdílných a vzájemně se doplňujících skupin. Podívejte se na Karlovo publikum. Tak v jeho očích vypadala společnost.

Jaký vztah měl ke svým písním?

Písně jsou jako děti. Jsou počaty, narodí se, vychovávají se a pečuje se o ně i v dospělosti a ve stáří. Některé nosíme v srdci a na některé se díváme zdálky, ale milujeme je všechny. Takový byl vztah Karla k jeho písním.

Jak přijímal reakce na ně?

Kritiku příliš nemiloval, ale přijímal ji a koncert bez reakcí publika by pro něj býval nebyl koncertem. Na dopisy posluchačů a jejich dotazy vždy odpovídal podrobně, a když to muselo být a otázka jej zaujala, napsal novou písničku nebo složil nový veršík. Byl si také vždy vědom toho, že jeho publikum je velmi specifické a proto pro ně vždy měl čas. Bez této zpětné vazby by bylo Karlovo dílo neúplné.

Kde nejraději skládal?

Nejraději v hospodě. A s hlavou plnou zvuků života. Takto složil nejednu melodii, napsal nejednu písničku.

Byl to plodný skladatel?

Méně. Karlovy písničky byly vždy nejdříve básně, které následně přetvořil do písní, aby je tak přiblížil svému publiku.

Co považoval za svou největší uměleckou slabinu?

Odpověď na tuto otázku je těžká. Být umělecky slabý pro něj znamenalo nebýt schopen se ihned vyjádřit ve formě, kterou právě měl v hlavě. Někdy celé dny hledal vhodný výraz a když jej konečně našel například v němčině, zjistil, že mu příslušný výraz v češtině svým významem přesně neodpovídá. Nejraději měl bavorsko-česko-rakouské výrazy, protože jejich smysl bylo možno využít v každém z těchto tří jazyků.

Které z jeho alb pro něho bylo nejdůležitější?

Vždy ty, které právě produkoval. Jeho první deska byla jeho nejdůležitější a jeho poslední byla jeho nejmilejší.

A písně?

Které dítě máte nejraději? To nejslabší, to nejsilnější, to nejošklivější nebo to nejhezčí? Karel miloval všechny své písně, byly součástí jeho osobnosti. Ty jemné a ty výrazné, které se formulovaly vůbec nejsvízelněji, byly jeho největší radostí - Pieta, Divný kníže, Maškary, Hlas, Jaro desáté nebo Vůně.

Našel i v Německu posluchače svých písniček, tvořil pro místní?

Ne. Svou uměleckou činnost soustřeďoval i v Německu na své rodáky, a Češi a Slováci byli všude.

Hovořili jste spolu o česko-německých vztazích? Našli jste na ně společný názor?

Vytvořit porozumění mezi národy je často velmi těžké a česko-německé vztahy byly jako vztahy mezi Karlem a mnou. Někdy harmonické - někdy válečné.

Jak se cítil při svém návratu do Československa po sametové revoluci?

Byl bez domova. Nepatřil nikam, dvacet let exilu jej poznamenalo. Navíc nebyl ochoten svůj dosavadní život zásadně změnit. Karel byl člověk, který vždy směřoval ke středu a na základě tohoto svého cítění a myšlení také vždy jednal. V době svého vracení se domů mnoho ztratil a nové mu mnohdy nebylo ihned a zcela po chuti. V této době se označoval za "cizince v cizině".

Jaké osobnosti obdivoval? Existoval někdo, kdo byl jeho idolem?

Obdivoval lidi a idoly považoval za bezvýznamné. Podle jeho názoru má každý člověk v sobě tolik individuality a osobnosti, že se může stát symbolem pro ostatní. Toto poznání je lidštější než hledání idolů. Ale Karel Kryl je svou osobností a svým dílem jistě pro mnohé ztělesněním idolu a přesto, že by to býval viděl jen nerad, byl by na tuto skutečnost na druhou stranu také asi pořádně hrdý.

Měl nějaké tajemství, o kterém nechtěl mluvit?

Ano! A ani já to neudělám! Až ale jednou nastane příhodná doba, vyjde i skryté na světlo a pak to bude dobře.