Strohá, nepřístupná, milostné vztahy (např. s Jeanem Gabinem) pečlivě tutlající pruská dáma z Berlína, významná herečka již za časů rozbřesku zvukového filmu po roce 1929, se otevřeně postavila proti nacismu a před Hitlerem uprchla nejprve do Francie a nakonec do Ameriky. Jejím protipólem nejenom v Patakiové hudebním dramatu byla drobná, nevzhledná, zakomplexovaná holka pařížské ulice, vrhající se do nových problematických milostných skandálů, s obtížemi vzdorující drogám, depresím, nemocem...

Každá byla úplně jiná

Jako učebnicový příklad může sloužit věk odpovídající životnímu stylu obou slavných hvězd 20. století. Edith Piaf zemřela v necelých osmačtyřiceti letech (1963). Marléne Dietrich, dobový symbol krásy, a až do smrti (1992) majitelka nejkrásnějších nohou světa, se dožila jedenadevadesátky.

Půvab režie hry Edith a Marléne Drahomírem Ožanou tkví v tom, že nehledal představitelky, které by zpívaly jako obě nepřekonatelné umělkyně. To byl kámen úrazu laickou kritikou přeceněného výkonu Radky Fišarové v jiném muzikálu a la these Vrabčák z předměstí. Piafovou sice zdařile napodobuje, a přesto to není ono.

Hold Kaštické a Pavlíkové

Když vstoupila na jeviště Edith Olga Kaštická, měl jsem při jejím prvním songu dojem, že v Šumperku stoupli do oranice. Jenomže to byla herecká licence Piafiných kariérních začátků. Postupně se její intonace vyčistila a Kaštická zpívala většinu známých melodií tak originálně a jinak, že by si snad zasloužila i desku. Je dobré, že se na šumperské jeviště po odmlce vrátila, protože Edith nejenom dobře zazpívala, ale především zahrála.

Vedle ní vytvořila Bohdana Pavlíková přesný charakterový protipól Marléne. Její hluboký, alt dominuje v Lilie Marléne i v dalších písních nejznámější Němky své doby. Pavlíková se jeví být její ideální představitelkou. Věku neurčitého, nohy ztrácející se v nekonečnu, hlas s tajemstvím...

Obě herečky zpívají a hrají jako z partesu. Spontánní potlesk publika provázející jednotlivé písně nepatří nikdy Edith a Marléne, nýbrž Kaštické a Pavlíkové.

Divadlo Šumperk - Éva Pataki: Edith a Marléne. Režie Drahomír Ožana, dramaturgie Mojmír Weimann, scéna Pavel Uherka, kostýmy Jana Marešová, choreografie Jiří Hrubý.