Musím ještě přiznat hřích. Vypravil jsem se na první reprízu, a to je skoro stejné neodpustitelné jako glosovat generálky. Pověra o zvoraných představeních kolem premiéry se potvrdila do mrtě. Ano, jako za starých časů obsadil Dušek hvězdy souboru do hlavních rolí. A protože ve Zkrocení zlé ženy je postav požehnaně, hráli členy dvora krotitele Petruccia (Dušan Urban), ale i starého pána z Mantovy nebo pana Vicenza z Pisy neherci.

Kde je nabrali, v programu se nepíše, ale ty dvě družiny se nespojily a snaživost Laciny, Kresty, Müllera, Kapusty (hrál také Vdovu) trčely z taškařice jako zlomená žebra z rachitického hrudníku. Ani ke kouzlu nechtěného versty nezdolali.

To už jsem u bab. Za oněch hodně starých časů, kdy ženské nesměly na jeviště, šlo o to, aby herci byli od nich k nerozeznání. Náročné, výjimečné řemeslo. O tom se ostatně v Chebu a ve Zlíně hrála Hatcherova Krás(k)a na scéně. Tomáš Dastlík (Kateřina), Michal Sedláček (Bianka), o Filipu Kapustovi (Vdova) reději mlčeti, jsou dámy herecky zprzněné jak pro nejhorší TV show.

Komika plnovousu (Sedláček), strniště (Dastlík) a ženských gest parodovaných tak pitomě, ve skutečnosti samozřejmě neuměle, že má člověk chuť vstát a vyhnat je z jeviště. S tou patlaninou se pak vezou všichni ostatní včetně Norberta Lichého.

Do třetice snad William

Nedaří se Bezručům Shakespeare. Už dvě promarněné příležitosti. Kritici, kterým stačí k sebeukojení málo, uvítali panelákového Romea a Julii Anny Petrželkové (její chválabohu zatím jediná nevyvedená režie). Zkrocení zlé ženy je umolousané. Nejlepším kouskem je v něm Fikejzova a Pártlova mužská šovinistická píseň. Nikdo od Bezručů pořádně nezvládá blankvers, z komedie je fůra trapnosti. Přivírám oči a připisuji to první repríze. Přesto s nadějí vzhlížím k příští Něžně kruté sezóně, ve které by měl na jeviště přivést Jiří Pokorný Krále Leara. Jak se dělá Zkrocenka, na to by se bezručáci měli zajet podívat do Těšína. Jízdné za koloběžky platím.

Divadlo Petra Bezruče Ostrava - William Shakespeare: Zkrocení zlé ženy. Překlad Jiří Josek. Režie Zdeněk Dušek, dramaturgie Marta Ljubková, výprava Jan Štěpánek, hudba Daniel Fikejz, choreografie úvodního tance Filip Staněk. Premiéra 11. května, psáno z reprízy 15. května 2012.

Celkové hodnocení 35%