Jak s přehledem láme rekord uzenářské kuchařky televizního baviče a způsobuje horečku sobotní půlnoci před knihkupectvími, kde se občan staví do fronty tak, jako druhdy bivakoval před nákupním centrem kvůli zlevněnému videu.

Na začátku byl mírně nadprůměrný příběh v britské tradici Dickensových outsiderů, kteří povstanou z popela, a slušně odvedený marketing, jenž konečně vyvětral v zatuchlém budoáru dětské literatury.

Díly nabývají na objemu

V pečlivě zrežírované kampani se uplatňuje rovněž zákon setrvačnosti a zájem mít sérii pohromadě, protože národ jistojistě zná i pravidlo "méně je někdy více". Že text přibývá na objemu, ne však na váze, si ostatně méně pravověrní příznivci Harryho Pottera všimli už u svazku předchozího. Tehdy bylo autorce vidět až do kuchyně, jak musí kaši nastavovat, aby ságu dovedla až k slíbenému sedmému dílu, pokud jí na vyslovení hlavní myšlenky nestačila kniha jediná.

Na osmi stech stránkách pátého svazku najdeme ale ještě více rozvleklých dialogů a přeexponovaných vedlejších epizod, v nichž by si šmikly i nůžky začínajícího dramaturga a v nichž si skotská učitelka Joanne Kathleen Rowlingová (1965) nejspíš pořádně přihnula drmolivého dryáku z kabinetu profesora Snapea.

Tvarová nekázeň, technologicky související s dnešním psaním v počítačovém editoru, nepochybně odráží autorčino postavení miliardářky, s níž třeba jednat v rukavičkách, aby nepřešla ke konkurenci. Jisté je, že s každým jiným tvůrcem by redaktoři cvičili tak dlouho, dokud by jim nedodal text bez plků a přesně na arch.

Nastavování a ředění podstaty látky jako typický prvek soudobé populární kultury, jež z každého úspěchu zkouší vyždímat ještě pár kapek z dopité lahve, nepřináší v případě Harryho Pottera jenom samá negativa.

Pokud pisatel vstoupí na tenký led seriálu - většinou jen tak rozsáhlého, jak dlouho jsou nakladatel a čtenáři ochotni platit - obnaží slabiny a chtě nechtě na ně ještě publiku přisvítí, když je pod veřejnou kontrolou, zda téma posunul a aktualizoval, anebo zda pouze zastydl u opakování již řečeného, kde se snaha příběh vydojit obvykle zadrhne. V tom mají autorka a školní rytmus jejího seriálu bezesporu lepší výchozí pozici.

Roste Potter i autorka

S tím, jak Harry a současně jeho čtenář-partner dospívají, dá se jim servírovat svět vždy o něco zamotanější. Je to sice jediná metoda, jak autorka svou nastavovanou kaši špikuje, ale daří se jí to mimo jiné také proto, že sama roste, neboť do ságy vstupovala jako naprostá debutantka.

Pubertální hrdina tak na prahu patnáctých narozenin vystupuje nejen mnohem fanfarónštěji vůči autoritám, ale také mnohem váhavěji tváří v tvář prvním neúspěchům, milostným záchvěvům a náznakům, že v reálu svět není černobílý a že souboj bílé magie s černou se odehrává v šedé zóně, kdy je třeba nasadit intuici.

Netýká se to ani tak inkvizitorky Umbridgeové, jež opět dost schematicky přijíždí do Bradavic vymýtit svobodného ducha, jako kantora Snapea, autorčiny nejplnokrevnější postavy, která má teď Harryho zdokonalit v umění nitrobrany. Bude se mu hodit ve finálním střetu na Ministerstvu kouzel, kde se utká se smrtijedy Vy-víte-koho na způsob vrcholného levelu akční počítačové hry. Na jejím konci bude vedle další mrtvoly i další průnik do kontextu celé ságy, který však důvtipnému čtenáři prozrazuje o pointě víc, než je nutné.

Když je překlad žolíkem

Pokud jsou v seriálu Rowlingové čím dál patrnější schémata a stagnace vynucené už nezvyklým rozsahem, pak to neplatí o českém překladu. Pavel Medek sice kdysi netušil, s jakým ohlasem se sága setká, a v úvodu si trochu uzavřel některé cestičky, takže nápaditá domácí jména postav i poetických reálií vyhlížejí vedle těch převzatých někdy jako středověká makarónština. Nicméně je znovu potřeba připomenout, jakého partnera v něm Rowlingová v češtině má: zvlášť u nejnovějšího dílu, kdy byl konfrontován s nadšeným amatérismem.

Pátý díl seriálu sice jako žádná jiná kniha dneška nepřiměla náš národ shánět se tolik po originálu, leč pořád šlo o dvě procenta čtenářské populace, jejíž valnou většinu představují zájemci o překlad. Vytvořit ho na literární úrovni trvá však pokaždé déle, než je zájemce masírovaný reklamou ochoten snést.

V porovnání s bleskurychlým, leč orientačním a v těžkých pasážích i zestručněným výkonem vystaveným na internetu během jediného týdne připomíná ten Medkův jednak smysl překladatelské práce, jednak čas nezbytně nutný pro zajištění kýžené kvality, aby výsledek nebyl ožebračujícím paskvilem, kterého jsou už beztak plné regály.

Při pohledu na Medkův špičkový příspěvek do tradice českého převodu fantasy, v němž se nejde daleko ani pro pohotovou aliteraci, ani pro vtipné vylepšení nad rámec původní předlohy, vynikne úloha tohoto žolíka třeba ve srovnání s nahonem spíchnutým španělským či slovenským překladem, který neprojevil sebemenší chuť si hrát.

J. K. Rowlingová: Harry Potter a Fénixův řád
Přeložil Pavel Medek. Albatros 2004. 800 stran, 450 Kč