Druhou polovinu expozice představují práce českého fotografa a dokumentaristy Jana Svatoše (zdokumentoval přírodu severní Keni), který se vydal na černý kontinent pátrat po stopách manželů Johnsonových. Díky němu výstava vznikla.

Je dobrým nápadem organizátorů neoddělovat díla Johnsonových a Svatoše, naopak vytvořit celistvou jednotu z tematicky shodných fotografií. Návštěvník má před sebou zajímavé srovnání jak fotografické metody zobrazení, tak i kompozičních postupů.
Afrika z tohoto úhlu pohledu se nijak diametrálně neliší – divoká příroda a její podmanivá krása je stejná objektivem fotoaparátu dnes i před devadesáti lety. Přesto mají černobílé snímky Johnsonových něco navíc. Určitou nostalgii po časech, které jsou nenávratně pryč.

Intenzivní pocit zašlého romantického dobrodružství

Nejpatrnější je to tam, kde se objevují lidé. Snímek mašírujícího zástupu domorodých bojovníků vyzdobených pery a ozbrojených kopími a štíty přízračnou savanou přenáší až někam do dob cestovatele Emila Holuba. Obrázek z ležení lovců a cestovatelů, obklopených domorodými průvodci, pádící nosorožec v sloupech prachu či lvice přistižená u skolené zebry zase připomíná ilustrace Zdeňka Buriana v dobrodružných románech.

Intenzivní pocit zašlého romantického dobrodružství je to, co se člověku vybaví při sledování snímků Johnsonových.

Fotografie Jana Svatoše (černobílé i barevné) jsou krásné především zachycením konkrétního okamžiku. Velká dravá kočka číhající na kořist ve větvích rozeklaného stromu, slon vystavující své rozpálené tělo hustému dešti, případně světlo procházející jako boží prst změtí lián a stromů v pralese mají nejen poetický, ale i duchovní rozměr. Zde se Afrika proměňuje v rajskou zahradu, v čarokrásný i nádherný ráj.

Pohledy Svatoše i Johnosonových váže dohromady především touha po kráse. Kráse, která je v těchto končinách často s příměsí krutosti a nebezpečí. Právě v tom tkví kouzlo její elektrizující přitažlivosti.

Celkové hodnocení: 80 %