Který z mnoha vlivů ve vaší hudbě je nosný?

Mathieu: Nejdůležitější je pro nás rockový základ. Jsme rocková kapela.

Jaké jsou podle vás parametry dobré písničky?

Mathieu: Ta otázka je položená tak, jako by bylo automatické, že autor o parametrech písničky přemýšlí ještě předtím, než ji složí. V praxi ale parametr často vyleze, až když skladba vzniká. V našem případě dokonce vždycky, protože my neskládáme písničky tak, že si řekneme, že musíme vymyslet singl k desce, a pustíme se do toho. Nejsem si vlastně jist, jestli dokážu ty parametry pojmenovat… Důležitý je pocit, který ze skladby jde.

Michael: Z mého pohledu je hlavním parametrem silný refrén. Takový, který tě posadí na zadek.

V textech používáte angličtinu, vaše hudba čerpá z angloamerických vlivů. Chystáte se zkusit štěstí v zahraničí?

Richard: Vlastně se na to neustále chystáme, a to nejen při skládání a prezentaci našich písniček. Bydlíme například všichni tři v jednom panelákovém bytě tři plus jedna. Zjišťujeme tak, jestli společně dokážeme fungovat na jednom místě nebo umíme vyjít v situaci, kdy je nějaký problém.

Mathieu: Je to vlastně takový trénink, který probíhá už tři čtvrtě roku. Předtím jsme ale spolu byli také dost intenzivně. Vyjet s kapelou do zahraničí a nějakou dobu žít jinde je náš sen. Kdyby se teď něco takového naskytlo, byli bychom schopni se během několika dnů sebrat a odjet.

Co je na soužití tří muzikantů v jednom bytě nejtěžší?

Richard: Skloubit tři osobnosti dohromady. Každý z nás měl trochu jiný režim, který musel při společném soužití upravit.

Vaše album Breath produkoval Američan Steve Albini, jenž dělal i s Nirvanou. Jak jste se ke spolupráci s ním dostali?

Michael: Sestra manželky našeho českého producenta Borise Carloffa bydlí v Chicagu, takže za ní spolu občas jezdí. Při jedné z cest se Boris seznámil s několika lidmi z hudebního ranku.

Jiné české kapele Airfare díky tomu dohodil producenta Bjorna Thorshuda. Když pak v Americe jejich desku míchali, seznámil se při tom se Stevem Albinim.

Boris je s námi vlastně úplně od začátku, takže má u sebe neustále nějakou naši hudbu. Je to takový náš patron, který nám pomáhá, kde může. Pustil nějaké písničky Albinimu a jemu se to líbilo. Spolupráce se nedomluvila samozřejmě hned, ale tehdy to byl první impuls k tomu, že by taková možnost byla.

Mathieu: Pak asi čtvrt roku probíhala mezi námi a Albinim intenzivní mailová komunikace, která vyvrcholila naším odjezdem do jeho studia v Chicagu.

Mluvili jste s ním o jeho práci s Nirvanou?

Michael: Na zdi jeho studia visí kreslený obrázek, ze kterého je jasně patrné, že si nepřeje, aby ho někdo dotazy na Cobaina a Nirvanu otravoval. Měl jsem přesto několikrát tu otázku na jazyku, ale nakonec jsem se nezeptal.

Mathieu: Ve studiu na nás ale dýchala pravá rocková atmosféra. Všude tam jsou v různých formách poděkování za spolupráci, ať už to jsou lístečky, pohledy nebo vzkazy. Když jsme pak odlétali, potkali jsme nějakou starší dámu a ta se nás ptala, odkud jsme a co tam děláme.

Odpověděli jsme, že z Česka a že jsme nahrávali album u Steva Albiniho. Ona na to, že zná v Chicagu kluby, ve kterých bychom měli hrát, a dodala, ať je náš agent kontaktuje, že to jistě nebude problém. Řekli jsme si, že by bylo skvělé, kdybychom nějakého agenta měli a v tom Chicagu opravdu jednou hráli.