Architektura je kolektivní dílo. Jaké jsou vaše strategie v přesvědčování klientů, že vaše cesta je ta správná, a do jaké míry jako světoznámý tvůrce připouštíte kompromis?

Architektura je sociální umění. Ani vlastně nevím, jestli to umění je, protože umění je vytvoření díla, aniž by mělo přesnou funkci. Architektura je pravý opak – kdyby neměla žádnou funkci, stane se z ní socha. Projekt je umění kompromisu a je tím lepší, čím větším počtem překážek si projde. Problémy pak naše egoistické nápady přetvářejí v něco, co slouží ostatním. Pravda je ovšem taková, že všechny domy, které jsem kdy udělal pro své klienty, jsem vlastně navrhl pro sebe.

Sám v jednom takovém bydlíte. Jak se vám v něm žije?

Ten dům jsem původně navrhl pro jednoho architekta. Změnil jsem jenom dvě věci – umístění televize a zúžil jsem vchod. Zbytek jsem zachoval. Aby byl můj pokoj symetrický a rezonoval s celým domem a fasádou, má velké skleněné okno, kterým krásně propouští světlo. Pokud ale jde o jeho čištění nebo placení elektřiny, vždycky si říkám, kdo tady na co potřeboval tolik skla? Strávit nějaký čas v domě, který jste navrhl, je opravdu dobrá zkušenost.

Předpokládám, že interiér bude velmi minimalistický.

Víte, jsem ženatý, bydlí se mnou manželka a tři dcery. Když jsem šel do toho domu bydlet, záleželo mi na tom, jak budou vypadat zdi. A když přišly holky, pověsily si na ně plakáty s Michaelem Jacksonem. Moje žena je také architektka, ale ode mě hodně odlišná. Sbírá různé předměty, takže máme všude obrazy, knihy, celý prostor je tak nějak zabrán. Architektura přitom má být jednoduchá, jasná až minimalistická. Tady končí práce architekta. Je to podobné jako u doktora: když léčí, neříká pacientovi, aby si šel vyměnit kravatu.

Když jsme u medicíny, pocházíte z lékařské rodiny, což je obor, který se zpravidla dědí. Proč jste si jako svou cestu zvolil právě architekturu?

Pocházím z katolické a velice konzervativní rodiny a skutečně se u nás medicína dědí. Naštěstí starší sestra mě s bratrem této povinnosti ušetřila. Bratr vždy hezky kreslil a zajímal se o dějiny, proto chtěl jít studovat umění. Rodiče z toho ale nebyli nadšení, protože jít studovat umění tehdy za fašismu bylo něco revolučního. Já jako mladší jsem to pak měl jednodušší.

V pražské Galerii Jaroslava Fragnera před pár dny skončila výstava architekta Eduarda Souto de Moury (59). Ten také navrhl portugalské Muzeum Pauly Regoové.

V pražské Galerii Jaroslava Fragnera před pár dny skončila výstava architekta Eduarda Souto de Moury (59). Ten také navrhl portugalské Muzeum Pauly Regoové.

FOTO: fotobanka Profimedia

Vaši tvorbu také provází fotbal. Jste autorem slavného stadiónu v Braze a pro hráče Cristiana Ronalda jste navrhl dům. Jak jste se na tyto zakázky připravoval?

Než jsem začal dělat Bragu, neměl jsem téměř žádnou představu o tom, co to fotbal je. Navštěvoval jsem proto různé stadióny v Evropě a ten sport jsem studoval. Časem jsem pochopil něco, co možná spousta lidí neví – že je to taková divadelní hra s dvaadvaceti herci na zeleném travnatém pódiu, kde musíte mít jasné osvětlení, aby se představení dalo přenášet televizí, a zároveň je to divadlo, které přinese spoustu peněz FIFA a UEFA. Dokonce se mi dnes někdy stane, že jdu z kanceláře do kavárny, abych se na fotbal podíval.

Před svou pražskou přednáškou jste se byl podívat na vilu Tugendhat, která je nově otevřená po masivní rekonstrukci. Co si o ní myslíte?

Byl jsem tam podruhé a to, co jsem viděl, mohu označit za výjimečnou práci, protože je velmi složité rekonstruovat moderní architekturu. Ta se snadněji degraduje, navíc je umění propojit nové se starým. Máme jiné materiály a také velké pokušení všechno dělat nově a znovu. Pak se může snadno stát, že když stavba bude vypadat moc nově, ztratí svůj charakter. Stejně jako kdybyste svou babičku poslali do institutu krásy.

Jak vnímáte pražskou architekturu?

Moc ji neznám, viděl jsem jen historické centrum. Myslím si, že je dobře, že je to tak, jak to je, protože mezi starou a novou architekturou nevidím žádnou rivalitu. Kdyby byla Praha třeba vybombardovaná a musela by se opět postavit, byl bych pro, aby se postavila stejně. Když vám vytrhnou zub, dají vám tam přece také stejnou náhradu. Pro mě moderní architektura patří tam, kde je potřeba postavit něco nového. Do Prahy nepatří.