Článek
Vyznačuje se neúctou, rozbíjením klasiky argotem vydávaným za odvahu vidět třeba tragédii Bartolomějské noci v Marlowově Masakru v Paříži (Holiček v Disku) jako objevný sled sexuálně perverzních obscénností.
Kareninová z pavlače?
Petrasova Karenina v překladu Petra Štědroně je aktualizací snesitelné úrovně. Nijak nepřekračuje hranice vnímání názorově nejednoznačné filozofie ruského klasika. Tak přece zacházeli a zacházejí Lébl, Morávek či Smilková se Shakespearem nebo s Čechovem, Pitínský a Gombár s Preissovou, Raisem a Světlou...
Co je na Špinarově Anně Kareninové odpudivé? Překročení hranice vkusu při výběru lexikálních prostředků uplatněných spíše než v dialozích v nápisech na horizontu scény. Kam se poděla hra se stavebnicí písmen ruského názvu jeho Racka - Čajka?! Jaký význam má v Tolstého tragédii dokreslování stříšky nad V ve jménu Vronský, a aby nikdo nezapochyboval, o jaký kosočtverec se jedná, ještě s přidanou hodnotou známých paprsků znázorňujících ochlupení?
Postavy Tolstého románu přece nejsou přisprostlí prostoduchové, jak je známe z české politické scény! To už nejsou dnešní divadelníci schopni rozpoznat úroveň společnosti, ve které se pohybují Kitty, Levin, Dáša nebo Stefan?
Promarněné příležitosti
Člověku přijde až líto, že herečky tak znamenité, jako jsou Ostravanky Tereza Vilišová (Anna) a Gabriela Mikulková (Dáša), a s nimi rovnocenně Julie Goetzová hrající Kitty, se musí v Brně představit v inscenaci, která vyvolává u převážné části publika nevoli a z tragédie jedné vášnivé lásky udělá schválně pohlouplou banalitu.
I tak se vedle nich ztrácejí Jiří Vyorálek (Vronský), ten aspoň s odstupem od role, Martin Sláma (Karenin), Petr Bláha (Stefan), Jakub Gottwald (Levin), o DJ Ondřeji Mertovi nemluvě. Ten pak pustil hlučný hudební nářez ještě k popremiérovým jednohubkám. Smrt Anny se nikoho dotknout neměla. Utekl jsem ničeho nepožrav.
Národní divadlo Brno - Lev Nikolajevič Tolstoj: Anna Karenina. Dramatizace Armin Petras, překlad Petr Štědroň. Režie Daniel Špinar, dramaturgie Dora Viceníková, scéna Henrich Boraros, kostýmy Linda Borarosová, hudební doprovod Ondřej Merta. Česká premiéra 27. dubna 2012 v Divadle Reduta.