Článek
Pitts byl mimo jiné autorem jednoho z nejslavnějších riffů v kytarových dějinách, jenž zazněl v ústřední melodii filmu Shaft. Typicky kvákavý zvuk jeho nástroje inspiroval mnoho dalších kytaristů.
Pocházel z Washingtonu a na kytaru se naučil v jedenácti letech, kdy byl jeho vzorem bluesman Bo Diddley. Doprovázel také Gena Chandlera a Rainbow '65, slavnou soulovou skupinu Isley Brothers, dvojici Sam and Dave a zpěváka Wilsona Picketta.
Do Hayesovy skupiny přišel v roce 1970 a zůstal s ním až do smrti v roce 2008. Díky němu se nejvíce proslavil. Za Shafta dostali Grammy a Oscara za nejlepší filmovou píseň. Ta se dokonce probojovala na první místo americké singlové hitparády, přestože to byla instrumentálka.
V roce 1970 Hayes sklidil další úspěch s deskami The Isaac Hayes Movement a To Be Continued, na níž předělával písničky Burta Bacharacha a zkomponoval několik dlouhých orchestrálních kousků. Po Shaftovi vydal dvojalbum Black Moses, na němž dál rozvíjel svůj osobitý styl a opět na sebe upozornil fotografií na obalu, která ovlivnila image hip-hoperů.
V roce 1974 zkrachoval label Stax a sám Hayes se ocitl ve velkých finančních problémech, nicméně desky vydával dál. Na albech Chocolate Chip (1975) a Juicy Fruit (1976) si vyzkoušel disko zvuk, ale zlaté časy už pro něj i pro Pittse skončily.
Později se kytarista objevoval také ve filmech jako např. V řetězech, Soul Men a Hustle and Flow. Jako studiový muzikant u Staxu přispěl třeba na alba Ala Greena a Cyndi Lauperové. Jeho posledním albem bylo loni vydané Got to Get Back! s jeho skupinou The Bo-Keys.
"Vzal něco z Bo Diddleyho rytmu, něco z northern soulu Curtise Mayfielda a něco z memphiského soundu Steva Croppera a Reggie Younga a tak nějak se vynořil s vlastním stylem, který neměl nikdo jiný,“ popsal jej spoluhráč Scott Bomar.