Něžný fotoerotikon zastavuje na chvíli čas

Tato výrazová a duchovní mnohobarevnost je možná díky vhodnému výběru děl. Lze se pokochat jak klasickými akty Františka Drtikola, „šachovnicově rozřezaným“ ženským tělem Václava Chocholy nebo kompoziční skrytostí ženské krásy Vladimíra Birguse.

Právě umělecký přesah, zobrazující erotično všemožným způsobem, je na expozici nejdůležitější. Nutí přemýšlet a objevovat jemné náznaky či symboly v dílech, v nichž na první pohled vlastně nic erotického není.

Příkladem budiž kultovní snímek Evy Fuka, nazvaný Ať žijí milenci, kde na vraku starého autobusu bije do očí nápis, jenž dal dílu název. Zdánlivě banální vizuální téma při hlubším zamyšlení odkrývá další duchovní roviny, stejně jako barevný snímek Petera Župníka, na kterém je rozvitý květ růže zasazen jako drahý kámen starobylého šperku do kosočtverečného rámu.

Tvar kosočtverce, který odkazuje na vulgaritu všech oprýskaných zdí či záchodků špinavých náleven, dává celému pojetí zase další roviny. Vyloženě jinotajně pak působí Blanka Chocholová se svým Křídlem, kde krásnou tvář dámy halí jako kontrastní závoj havraní čerň dravčí perutě.

Výstava ukazuje i snímky, kde je erotický prvek více patrný. Dana Kyndrová (cyklus Žena) na jedné ze svých prací zobrazuje muže, který hladí ňadra polosvlečené blondýně a drží leták s nápisem Erotica 96, zatímco jeho počínání sledují další muži.

Podobnou cestou jde i Jindřich Štreit, zobrazující skrze okno muže líbajícího prsa ženy. Právě vidění erotiky v kráse okamžiku, schopnost jejího zachycení tak, aby nevyzněla prvoplánově lascivně, dělá z výše uvedených fotografií mistrovská díla.

Jestliže v návštěvní knize píše kdosi, že se na výstavě krásně zastaví čas, lepší charakteristiku celkového dojmu z této expozice snad ani nelze vymyslet. Mezi takovými pracemi se pojetí času (ale i nahé inspirující krásy) stává relativní a vše nakonec znehybní v jednom jediném okamžiku.