Zmíním ještě jedno zpracování povídky Boženy Němcové o krásném, nebojácném, přemýšlivém děvčeti vystupujícím z konvencí falešně sousedského, inkvizičně pánbíčkářského venkova – o hradišťské inscenaci Jana Antonína Pitínského.

Od banality k mýtu

Ten zpracoval ve Slováckém divadle povídky emancipačním myšlením obdařené autorky hned tři. Konflikt v nejvýraznější z nich vyostřil kontrasty lidskými i národnostními: Správce panství například vylíčil jako popanštělého trotla…

Ne náhodou připomínám i Uhdeho, Štědroňův a Pospíšilův eastern - Olbrachtova Nikolu Šuhaje. V libretu a v textech písní dokázal totiž Uhde zužitkovat stejnou obraznost lidové poezie, smysl pro zkratku až tezi, která v dějových souvislostech do příběhu dosazuje napětí, ale i baladičnost, pohádkovost, mýtičnost.

Štědroň s Kubou (v krátké glose není možné zkoumat podíl každého v inscenačním celku) mírně akcentovali mollovou melodičnost karpatského oblouku, ale tentokrát skrze Leoše Janáčka, jehož je zejména Štědroň dokonalým znalcem. Ani v nejmenším se nejedná o plagiování, nýbrž o inspirační východisko. Jako by zejména profesor muzikologie navázal na loňský úspěch provázkovské inscenace Leoš aneb Tvá nejvěrnější (Cena A. Radoka za hudbu roku 2011).

Kdyby autoři pokleslých povltavských písničkálů dokázali vnímat, co to je hudební divadlo, padli by při poslechu třeba duetu Báry a Elišky Lípa, les a dívka na zadnici – a definitivně by přestali špinit papír marnými a upocenými pokusy o tvorbu. Nejenom tato balada v Divé Báře je hit, tutovka, ale zároveň poezie, nádherná lyrická epika!

Divá Březinová

A kde by se v Praze vzaly vedle pořád stejných odkvétajících hvězd šoubyznysu talenty, jakým je třeba Andrea Březinová v titulní roli. Zdobí ji uvěřitelná čistota, touha, a spravedlivě idylické, i když ze společnosti vykázané štěstí. Jenom ten striptýz si mohl Nvota odpustit. Filmové Báře Vlasty Fialové se stejně vyrovnat nemůže.

Divá Bára v brněnském Městském divadle má buket a jiskru archivní Málkovy pálavy z Popic pod Pavlovskými vrchy, ročník 2008. V českém hudebním divadle je zjevením dokládajícím, že licenci na uměleckou tvorbu by neměli ani v české kotlině vydávat na velkohubost tématu, nýbrž jen na vzdělanost a kvalitu autorů…

Městské divadlo Brno - Milan Uhde, Leoš Kuba, Miloš Štědroň: Divá Bára. Libreto a texty písní Milan Uhde podle námětu Boženy Němcové. Režie Juraj Nvota, hudba Leoš Kuba, Miloš Štědroň, dramaturgie Jan Šotkovský, hudební nastudování, dirigent a hudební supervize Ondřej Tajovský, instrumentace, dirigent a hudební supervize Karel Cón, choreografie Hana Litterová, scéna Tomáš Rusín, kostýmy Zuzana Štefunková-Rusínová, animace Petr Hloušek, sbormistr Karel Škarka, světelná režie David Kachlíř, zvuková režie Milan Vorlíček. Česká premiéra 24. března, psáno z reprízy 30. dubna 2012 na Hudební scéně MD Brno.

Celkové hodnocení: 90%