Zlý a špatný skutek rodí syny další

Nový Pitínského projekt je vystavěn z jediné zachovalé trilogie nejstaršího ze svaté trojice dramatiků antického Řecka (Aischylos, Sofoklés, Eripidés) – Agamemnón, Oběť mrtvým a Laskavé bohyně – známé pod souborným názvem Oresteia. Navazuje na Hippodamii obsahově i formálně; třetí část je opět melodramatem.

Diváky musí v Oresteii fascinovat už vstup do sálu. Sedí se v hledišti i na jevišti, na kterém je kruhový prostor – aréna, fórum, věštírna. Skrze něj se prochází z válečných bojišť do královského paláce kletbou bohů stíhaného rodu Atreovců.

Z kruhu vysoko do hlediště vybíhá šikmá a skluzná rampa k trůnu a bohům. Scéna Miloslava Fekara bude ovšem podobně jako Veselého Je třeba zabít Sekala jen s obtížemi přenosná.

Pitínský je mistr obřadnosti. Všechny tři části jsou dokonalým rituálem vyjádřeným choreografickými prvky (Petr Liška). Z extatických křečí a zdánlivého pohybového chaosu je ve vynikajícím režijním vidění poskládána mozaika chórů (starci v Agamemnónovi, Klytaimnéstřiny otrokyně a bohyně stíhající Oresta) potvrzujících hymničnost, naléhavost a podivuhodnou aktuálnost celku.

O čem jiném dnes Oresteiu hrát než o rozpadu rodinných vztahů, o činech zlých a křivých ve jménu ideologií, a vyvolávajících stejně bezprávné reakce s posvěcením příznivců božské rodiny proti jiným členům božského společenství.

Ačkoli Laskavé bohyně osnují hon na Oresta v uniformách připomínajících dozorkyně v totalitních lágrech, plichta soudní pře o vině a trestu matkovraha Oresta je nakonec nadějí na polepšení člověka.

Kdo ovšem zná další pokračování Atreova prokletí, dobře ví, že jásat nad vítězstvím rozumu v případě lidského rodu je bláhové.

Nezanedbatelnou kvalitou Pitínského Oresteie jsou hudební party Richarda Dvořáka (Agamemnón), Petra Hromádky (Oběť mrtvým) a orchestrálně dominujícího, středověké rytmy a harmonie v kontrastu k zmíněným uniformám dvacátého věku evokujícího Víta Zouhara (Laskavé bohyně). Spolupráce s Filharmonií Bohuslava Martinů znovu přináší kvalitu prvotřídní divadelní jakosti.

Mezi pěti desítkami postav nelze přinést superlativy ani na všechny role hlavní: Dominují Helena Čermáková (Klytaimnéstra), Athéna (Eva Daňková), Hana Briešťanská (První otrokyně a Věštkyně), Marta Bačíková (Kassandra), Radovan Král (Orestés), Gustav Řezníček (Aigisthós) nebo Luděk Randár (Apollón).