Článek
Anna K se totiž během hodinu a čtyřicet minut trvajícího vystoupení dobře bavila. Když udělaly ona nebo kapela chybu, bez skrupulí to přiznala a omluvila se. Jakmile se přihodila nějaká nemilá drobnost, omluvně se pousmála, a když vše fungovalo podle představ, usmívala se proto, že jí to dělalo radost. Mimoděk diváky informovala i o tom, která písnička je jak náročná, jaké skladby jsou z nového alba a které patří k těm starším.
Loňská listopadová novinka Relativní čas, jež prý vznikala pět let , byla v koncertním setlistu zastoupena vskutku reprezentativně. Zazněly z ní skladby Holka modrooká, Velký srdce, Mezi kostmi, Tamaryšek, Mládě netopýra, Moudřejší než noc i vrchol koncertu, melodicky silná, atmosférou nezměrně naléhavá a pěvecky náročná Píseň o slzách, kterou pro Annu K napsal a otextoval Robert Kodym.
Anna K v Hlinsku
Z evergreenů nechyběly mimo jiné Večernice, Večírek, Nelítám nízko, Noc na zemi či Nebe, které uzavřelo základní část koncertu, aby si posléze diváci vytleskali dva přídavky.
Anna K byla v dobré pěvecké formě a potvrdila pověst, která ji v tomto ohledu předchází. Drobné chyby, které lze přičíst na vrub skutečně živého koncertu či momentálně nedobrého odposlechu, s přehledem odsunul do ústraní její jistý pěvecký výraz, jenž koncertu dominoval. S chutí se pouštěla do složitých a vysokých pasáží některých písniček, stejně tak s chutí koketovala v dvojhlasech s Pavlem Bohatým, jenž v kapele jinak obstarává klávesové party.
Po koncertě rozdávala podpisy.
Za zmínku jistě stojí i muzikálnost celé formace, pevné jistoty, o kterou se zpěvačka již řadu let opírá. Možná jen v Hlinsku setlistem příliš uháněla, a tak ji Anna K musela někdy trochu přibrzdit, aby se mohla nadechnout k prezentaci další skladby.
Fanouškům rozdávala bonbóny.
Koncert Anny K měl dvě roviny. Nabídl dobré poprockové písničky znamenité zpěvačky, která svou výsadní pozici na české scéně mnohokrát obhájila a v dalších měsících znovu obhájí. Také znamenal návrat ženy, jež upřímně prožívá každou chvíli u mikrofonu, a viditelně se raduje z každé minuty, kterou stráví zpěvem. V obou ohledech to bylo velmi silné.
Turné Anny K bude pokračovat dalšími koncerty v Ostravě (19. 4.), Brně (26. 4.), Karlových Varech (4. 5.), Českých Budějovicích (10. 5.), Praze (17. 5.), Litoměřicích (23. 5.), Zlíně (29. 5.) a Fulneku (2. 6.).
Celkové hodnocení: 75%
Anna K: Ještě před týdnem jsem ležela s neštovicemi
Jaký pro vás koncert v Hlinsku byl?
Asi nejsem tak úplně schopná zhodnotit ho objektivně pár minut po jeho skončení. Jsem dost unavená, nevyspalá a nejsem v nejlepší kondici. Strašně moc jsem se na ten koncert těšila.
Diváci vás ocenili aplausem…
Hodně mi pomáhali, a já se snažila je nezklamat. Myslím si, že mezi námi vznikla velká sounáležitost, cítila jsem zpětnou vazbu. Sice jsem si ten koncert neužila tak, jak si ho normálně užívám, ale myslím, že dopadl dobře. První koncerty turné bývají složitější.
V některých písničkách zněl z hudebních podkladů symfonický orchestr. Vy jste ale nikdy nebyla příznivkyní tohoto způsobu prezentace. Proč jste k němu sáhli?
Skutečně jsem zastáncem toho hrát na koncertech všechno živě. V některých písničkách z nové desky Relativní čas zní ale symfonický orchestr, a ten s sebou na turné nemůžeme kvůli třem skladbám vozit. Hostuje s námi sice cellistka Adriana Voráčková, ale sama by celý part symfonického orchestru neutáhla. Třeba v písničce Tamaryšek by to bez orchestru nebylo ono, a tak ho používáme ve formě hudebního podkladu.
Párkrát jste se během koncertu divákům omluvila za chyby. Děláte to vždycky?
Myslím, že si mohu dovolit chyby přiznat, ačkoli se říká – a vím to už z dob působení v divadle, že se to nemá dělat, protože je to neprofesionální. Byla jsem před časem na koncertu paní Hany Hegerové, a přestože se konal v Národním divadle v Praze, když zapomněla text, celou písničku kvůli tomu zastavila a začala znovu. Troufám si říct, že když se stane velká chyba, má se přiznat. Pamatuji si, že Jiří Suchý to dělal také. Být při vystoupení přirozený je lepší, než něco kamuflovat.
Při koncertu jste řekla: „Ani nevíte, co pro mě znamená tu s vámi být“. Co to pro vás znamenalo?
Řekla jsem to, a v tu chvíli jsem si začala nadávat za to, jak jsem patetická. Ale bylo to venku, a já to tak cítila. Cítila jsem, že být na pódiu je pro mě to nejkrásnější, co mohu zažít. Špatně se to vyjadřuje slovy…
Bylo to vysloveno v souvislosti s úspěšnou léčbou rakoviny, kterou jste v minulých měsících absolvovala?
Nejenom s ní. Souviselo to i s mou nedobrou fyzickou kondicí a tím, že to přesto zvládám. Mám pocit odpovědnosti a vždy mi jde o to, aby se lidé dokonale bavili a koncert se jim líbil. Teď už to můžu prozradit: ještě před týdnem jsem doma ležela s neštovicemi. Zdá se, že pokud jde o nemoci, musím v životě vyzkoušet úplně všechno. Neštovice u dospělého člověka jsou navíc docela hustá věc. Měla jsem v plánu, že budu běhat na běžkách, získám tím kondici a na koncertech budu skákat dva metry vysoko. Namísto toho jsem ležela. I proto jsem byla při koncertu nervózní. Teď momentálně ale cítím, že bych mohla hrát ještě další hodinu.
Jak se vám zpívají písničky z posledního alba Relativní čas, které jsou částečně i o období vážné nemoci, kterou jste prodělala?
Všechny písničky na desce o té nemoci nejsou. Myslím si dokonce, že jsou vesměs dost pozitivní a optimistické, jen jsou trochu melancholické. Každý v nich ovšem ten dotek s nemocí hledá a činí tak i na místech, kde nic takového není. Té atmosféře se samozřejmě nešlo vyhnout a je jasné, že to některé skladby trochu takříkajíc lízlo. Intenzivně jsme s Tomášem Varteckým pracovali na tom, aby v písničkách nebyly žádné nářky a podobně. Skladba Holka modrooká vznikla například v době, kdy jsem se ještě léčila. Tehdy jsem ji i nazpívala, a strašně jsem chtěla, aby byla optimistická, ačkoli jsem zdaleka nevěděla, jak všechno dopadne. Text sice působí pozitivně, ale je i trochu temný. A tak je to se všemi písněmi z poslední desky. Mám je moc ráda.