Jak dlouho jste překládal pátý díl?

Dá se říci, že čistého půl roku od poloviny června do poloviny prosince.

Musel jste si vymýšlet nové názvy a termíny?

Jako v každém dílu je i v tomhle spousta nových jmen i nových termínů, které bylo potřeba převést do češtiny.

Je nějaký, který vás zvlášť potěšil?

Je tam mnoho názvů kouzelných i nekouzelných předmětů. Ale nejvíc jsem si užil se slovem Oclamency, což je nový předmět, který Harry studuje, aby se ochránil před lordem Voldemortem, a ten mu nemohl proniknout do jeho mysli. Nakonec jsem ho přeložil jako Vnitroobrana a doufám, že ho to vystihuje i že se bude čtenářům líbit.

Čím to, že pátý díl je v porovnání s předcházejícími tak rozsáhlý?

Je v něm hodně děje, jakoby ho paní Rowlingová chtěla rozkošatět a dovést před finále, i když zbývají ještě dva díly. Jakoby chtěla rozvinout všechny linie, aby je postupně mohla začít uzavírat. Na to potřebovala víc prostoru.

Co si myslíte, že na Fénixově řádu budou dětští i dospělí čtenáři nejvíc obdivovat?

Nevím, jestli obdivovat je to pravé slovo. Určitě je zaujme, že děj a svým způsobem i autorčin styl se vyvíjí postupně s tím, jak Harry dospívá a stárne. Jestliže první díl měl charakter klasické dětské knížky s bojem dobra a zla, tak v souvislosti s pátým dílem se říká, že je temnější. Řekl bych, že je tak trochu víc ze života.

Máte na mysli, že je v něm víc zla než dřív?

Celá zápletka přináší daleko větší komplikace a podání není tak černobílé. Některé postavy, které by měly stát na straně dobra, nejsou až zas tak stoprocentně hrdinově klasičtí. A i v těch zlých je něco, o čem by se dalo říct, že je kloní k dobru. Jsou vyváženější a víc to mapuje realitu. Není to černobílé.

Jaký máte vztah k potterománii, která provází od třetího dílu každé vydání?

Patří to k věci. Nejsem z těch, kteří tvrdí, že knihu udělal marketing. Román má své kvality, žádný marketing by děti nedonutil, aby ho četli. Že je kolem něho takový humbuk, to přece dneska patří ke každému úspěšnému dílu, tak proč ne.