Jak přestárlý rocker lovil nacistu

Cheyenne se dvacet let nudí ve svém krásném domě. Občas ho někdo na ulici pozná, ale davy fanoušků ho nepronásledují. Nic nového už netočí, žije jen z minulosti, pořád nosí staré „gothic“ oblečení a přitom se propadá do melancholie, z níž ho chvílemi vytrhává svým mateřským přístupem pouze manželka, vyrovnaná zralá žena (Frances McDormandová).

Když zemře jeho otec, s nímž se nestýkal, protože jako teenager získal dojem, že ho nemá rád, vydá se do Ameriky. Dozví se, že stařec celý život toužil po jediném - najít dozorce z koncentračního tábora, který ho kdysi ponížil. Cheyenne se rozhodne, že tento úkol dotáhne do konce, snad kvůli pomstě a snad i proto, že si potřebuje vyřešit, jak to s jejich vztahem vlastně bylo.

Spojení témat holokaustu a posmutnělého bloudění životem bývalé rockové hvězdy je natolik divné, až je to dobré. Samotný scénář ale nezaručuje, že z kina neodejdete předčasně. Ten by snad mohl být i méně zdlouhavý. Pomáhá mu ovšem dobrá hudba Davida Byrna ve spojení s opulentní kamerou, která se pase na rozeklané americké  přírodě i městských prostorech. A celá dvouhodinová anabáze stojí především na výkonu hlavního představitele - Seana Penna.

Herec jakoby se inspiroval v Alice Cooperovi a hlavně v Ozzy Osbournovi s jeho zmatenými opožděnými reakcemi, přerušovanou mluvou, roztřesenýma rukama a pořádně „jetou“ tváří bývalého feťáka. Když si padesátiletý chlap dělá make-up jako rockové skupiny v 70. letech a tuží si na hlavě jakýsi punkový účes z nepřirozeně nabarvených vlasů, začne vás dojímat, slabší jedince možná i k slzám...

Cheyenne navíc není hlupák. I přes dráhu alkoholika, kterou jednou zmíní, mu zůstalo dost mozkových buněk, aby přemýšlel o svém osudu. Při setkání s cizinci v motelech trousí různá depresivní moudra a nejvíce se odhalí při setkání s muzikantem Davidem Byrnem, když přizná, že nedokázal nic pořádného. Nebyl umělcem, ale jen někým, kdo vydělával na popových hitech pro depresivní teenagery. Dva z nich se údajně pod vlivem jeho hudby zabili, což si nikdy neodpustil.

Momenty existenciální krize se prolínají s dobrodružnou liní (hledání nacisty Langa) a nemainstreamovým černým humorem, vycházejícím ze zoufalství hlavní postavy, která má sice depresi, ale současně je svým způsobem poťouchlá a ráda si z lidí utahuje.