S vydáním komiksových životopisů Steva Jobse, zakladatele firmy Apple, se možná výše uvedený pohled změní. V Čechách k němu může dopomoci velký tuzemský úspěch komiksové románové trilogie Alois Nebel spisovatele Jaroslava Rudiše a kreslíře Jaromíra 99.

Za archaický pohled na komiks jako na pouhou (a jednoduchou) zábavu pro dospívající mládež může do jisté míry tzv. zlatý věk komiksu se všemi Supermany nebo Spider-many.

Fakt, že komiks dokáže v dnešní době plnit roli edukační, nebo i naukovou, je pro mnohé lidi těžké připustit. Psaná kniha v sobě stále nese určitý znak intelektuálnosti. A vzdělání přes internet či právě prostřednictvím komiksů má cejch čehosi druhořadého. Avšak dívat se na komiksovou kulturu z tohoto zorného úhlu je zavádějící.

Existují totiž komiksové sešity a knihy zpracovávající „seriózní témata“, historická i filozofická. V knihkupectví najdeme komiksový životopis Ignáce z Loyoly (zakladatele řádu jezuitů), rozpravy čínského mudrce Konfucia i Shakespearovy divadelní hry (některé ve stylu japonských komiksů manga).

Děti dnes vyznávají rychlost, akčnost a dynamiku

Pokud by výše citovaná díla byla v klasické knižní podobě, málokoho z mladé generace by zaujala. V době internetu a komunikační zkratky se zdá být právě komiks určitou cestou. Jeho hlavní zbraní je vizualita a stažení děje s akcentem na vše podstatné. Doby učitele Tkalouna z filmu Vratné lahve jsou zkrátka nenávratně pryč.

Děti dnes vyznávají rychlost, akčnost a dynamiku. Může komiks v budoucnu nahradit krásnou literaturu či klasické učebnice? Zčásti zřejmě ano. Nebo lépe řečeno, může se stát jakýmsi mostem k prohloubení zájmu o věc. Přístupnou formou totiž čitatele neodradí, naopak ho zaujme barevností či výtvarným provedením.

Kreslíř Jaromír 99 však tuto problematiku vidí poněkud jinak: „Nahradit asi ne, protože jsem přesvědčený, že komiks je samostatný a svébytný žánr. Není to berlička mezi vysokým a nízkým uměním, tak jako pop music nebo rock není spojovník mezi vážnou a lidovou hudbou. V učebnicích asi komiksové ilustrace pomohou a mohou fungovat, ale stále to bude učebnice, ne komiks.“

Přesto může tento svébytný žánr vytvořit i něco takového jako učebnici. Například kniha Obrázky z českých dějin a pověstí kreslíře Jiřího Kalouska je vlastně komiksová učebnice dějepisu. Tedy předmětu, ke kterému má mnoho lidí z mladé generace odpor a chápe ho jako změť nicneříkajících letopočtů a událostí.

Naše poslední dějiny ilustruje Zelený Raoul

Podobnou, byť syrovější „učebnicí“ našich dějin je vlastně seriál Zelený Raoul výtvarníka Štěpána Mareše. Když v něm listujete nazpět, minulé události se vám jasně vybavují.
Podobnou cestou šel britský komiksový tvůrce Brian Talbot, který vytvořil seriál životopisů slavných historických osobností (Markýz de Sade či William Borroughs). Podobná forma tedy není v komiksu nic nového, jen se s ní stále jaksi nepočítá jako se správnou metodou.

Výhodou komiksu je jeho snadná uchopitelnost daná výtvarným zpracováním. Dalším kladem je rozsah. Většina komiksů má charakter trochu silnějších desek. Oba Jobsovy životopisy vyšly například ve formátu malého školního sešitu.

Nevýhoda tkví naopak v nebezpečí vytrhnutí událostí z kontextu a jejich následného zhuštění do „bubliny“. Tudíž komiks může být jen příjemným vodítkem, ale ne plnohodnotnou náhradou. Tento fakt mu ovšem neubírá nic na tom, abychom ho konečně začali brát vážně.