Hlavní obsah

Rok konopí klade otázky o politice, svobodě a byznysu

Novinky, Stanislav Dvořák

Příběhy těžce nemocných pacientů posloužily režisérovi Roku konopí Petru Slabému k široké filmové úvaze o medicíně, politickém systému, o svobodě a moderním životním stylu. Neveselé příběhy, které divákem mohou pořádně otřást a donutit jej k zamyšlení.

Foto: rokkonopi.cz

Léčebné konopí pěstují ve velkém v Izraeli.

Článek

Astma, roztroušená skleróza, možná i rakovina jsou diagnózy, na které odborníci ve světě už delší dobu doporučují konopí. Čeští pacienti se k němu zatím dostávají pokoutně, stát je ponižuje zákazy pěstování, vyhrožuje soudy. Jedním z nejtrapnějších se stalo odsouzení psychoterapeuta Dušana Dvořáka, který vyráběl masti a tinktury pro nemocné, jak sám říká - výměnou za věci potřebné k výrobě.

Mezitím se farmaceutické firmy pomalu rozjely a s konopnými produkty se začíná i u nás. Jenže podle názorů některých pacientů to není vítězství, spíše taková klausovská „nevýhra“. Léky vyrobené v továrnách podle nich nemají stejný účinek jako přírodní konopí ze zahrádky a jsou pochopitelně dražší.

Film ale klade ještě zásadnější otázku. Tito údajní kriminálníci s berlemi a invalidním důchodem totiž bojují o svobodu. Ptají se, proč by se vůbec měl stát míchat do jejich konopných mastiček? Jakým právem stát prodává lidem drogy s obrovským ziskem (např. cigarety, alkohol), a současně zakazuje pěstovat konopí? Slabého příběhy nakonec přinášejí argumenty nejen k tomu, že by se mělo konopí využívat v medicíně, ale obecně legalizovat.

Nejde o žádné výkřiky náctiletých „huličů“. Kriminalizace marihuany je už dnes tragikomická i v očích střední generace včetně některých lékařů. Stav, kdy policie s vynaložením obrovských nákladů jezdí někam sekat rostliny a zatýkat nemocné důchodce, zatímco by měla řešit skutečné problémy, vzbuzuje otázky.

Ke cti filmu slouží, že nesklouznul k propagandistickým sloganům (proto tam nemluví takzvaní huliči), drží se spíše medicínské linie, a také nechal promluvit mnohdy nenáviděné policisty, kteří ale nejsou žádným ztělesněním zla, jsou pouhými lidmi, kteří dodržují divné zákony (a často velmi neradi). Celkově se mu podařilo podívat se neotřele na problematiku, která se už mnohým může zdát provařená a jakoby "vyřešená".

Celkové hodnocení: 90 %

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám