Šípková Růženka zaujme malé i velké diváky

Nad původním ruským názvem Spící krasavice tentokrát zvítězil český pohádkový titul. Jinak se ovšem nastudování ujal hostující tým finských umělců v čele s choreografem Javierem Torresem.

Tento nevšední umělec je původem z Mexika, ale pro Finský národní balet vytvořil mnoho choreografií. Inscenace ND je v jeho autorské choreografii kromě slavných sólových výstupů v originální verzi choreografa Maria Petipy.

S velkou nadsázkou, lehkou ironií i přemrštěnými komickými výstupy zpracoval Torres libreto, seškrtal i jinak uspořádal hudební čísla, některé postavy přidal, jiné vyměnil.

Například při narození Růženky na královském dvoře chyběla jedna sudička, zlá víla „strachu“, kterou zapomněli pozvat. V Torresově koncepci přináší pohádka poselství o naději a lásce a o souboji lásky a strachu.

Při osmnáctých narozeninách se Růženka píchne o růži, kterou jí darovala tajemná osoba, převlečená zlá víla Carabosse, interpretována zde ženou i mužem. Růženka, jak víme, i s celým královstvím usne na sto let. Víla lásky a dobra ukáže princi Desiré v jakémsi snu začarovanou princeznu. Láska nakonec zvítězí a princ Růženku zachrání.

Inscenace bude ideální pro dětské diváky i pro milovníky skvělého tanečního mistrovství. Sólisté v obou obsazeních jsou na perfektní úrovni. Edita Raušerová s Adamem Zvonařem vévodí první premiéře v hlavních rolích. Vynikající a dynamičtí jsou Alexandre Katsapov a Nikola Márová, dělící se o roli Carabosse, a půvabná i přesná Jade Claytonová jako Syrene, víla lásky.

Představení srší energií. Sborové scény a párové tance se rychle střídají s nepřeberným množstvím variací, ale i komickými baletními pantomimami. Vše je podtrženo barevnými grandiózními kostýmy, které připomínají holiday on ice nebo bláznivý americký vaudeville. Senzacechtivost v tomto případě však leckdy ruší čisté taneční výkony.