Zločin lorda Artura Savila vychází z dramatizace stejnojmenné povídky Oscara Wilda, kterou pro Violu pořídil Jaroslav Someš. Nechal se při tom okouzlit wildovskými bonmoty, jimiž dialog hojně proložil. Na jedné straně jsou to vděčné malé anekdoty, na druhé ovšem text poněkud nadměrně zatěžkávají a brzdí, což platí zejména o první třetině hry, než dojde k expozici vlastního příběhu lorda Savila.

Na večírku v salónu lady Windermeerové se společnost prakticky nebaví jinak než v jiskřivých bonmotech, jimiž si hosté lehce pinkají jako opeřenými míčky či křehkými mýdlovými bublinami. Rozcvičku ve wildovském dialogu ovšem herci zvládají s elegancí.
Příběh mladého lorda, který dychtí vstoupit do manželství s milovanou snoubenkou z dobré rodiny, předtím si ale hodlá poctivě odbýt vraždy, které mu z dlaně vyčetl chiromant Podgers, je vděčným východiskem pro divadlo hravé herecké nadsázky. Velmi dobře si s touto polohou rozumí Jiří Hána v titulní roli - jeho lord ušlechtile trpí při pomyšlení na pověst své snoubenky, horlivě a "humánně" organizuje vraždy svých příbuzných a to vše v přesně zvolené míře dokonalého společenského chování londýnského gentlemana.

V galerii odlišných postav - od ukázněného vypravěče přes lva salónů, chiromanta Podgerse až po anarchistu - neumětela s neodolatelným německým akcentem - herecky exceluje Jiří Štěpnička, s wildeovskou konverzací si skvěle rozumí Dana Syslová, v roli půvabné snoubenky se na premiéře představila Jana Stryková (alternuje Kateřina Lojdová).

Režisérka Lída Engelová si s wildeovskou stylizací výborně poradila, daří se jí vystihnout jak šumivý komediální povrch, tak i lehce absurdní podtext hry. Zločin lorda Savila je další z půvabných hříček divadla Viola, jež potěší i pobaví kultivovaným humorem.

Oscar Wilde: Zločin lorda Artura Savila
Dramatizace J. Someš podle překladu J. Z. Nováka a M. Lukeše, režie L. Engelová, scéna I. Žídek, kostýmy I. Brádková, hudební spolupráce P. Mandel, premiéra 4. 2., Viola Praha.