Divadelní scéna Rock Opera Praha funguje od začátku roku v pražských Holešovicích na místě, kde předtím bylo Metropolitní divadlo. Jak vlastně vznikla?

V tom divadle jsme s naším souborem, který má v repertoáru tři rockové opery, hostovali asi čtyři roky. Na konci loňského roku jsme se s městem Prahou dohodli, že budeme divadlo provozovat jako svou stálou scénu.

Bude nabízet pouze vaše tři díla?

Nejenom. Vedle našich oper Antigona, Oidipus Tyranus a Bardo Thödol chceme pořádat i větší koncerty. Myslíme také na improvizační divadlo, dokážu si představit, že pozveme nějaký rock-operní soubor ze zahraničí. A sál pronajímáme například na natáčení televizního pořadu Partička.

V divadle se nekouří, takže z něho těžko uděláme klasický klub. Naším záměrem je nabídnout prostory seriózní, v nichž se lidé jako v klubu budou cítit.

V minulosti se Metropolitní divadlo jmenovalo Milénium a hrály se v něm některé muzikálové kusy. Nikomu z těch, kdo v něm působili, se ale ekonomicky ani umělecky příliš nedařilo. Troufáte si to změnit?

Říká se, že ten prostor je zakletý. Byla tu kdysi jatka a podle některých byla stáčírna krve na místě, kde je dnes pódium. Nevím, jak to bylo ve skutečnosti, ale při příležitosti představení Bardo Thödol tu byli tibetští mnichové a ti mi řekli, že v divadle žádnou špatnou energii necítí.

Myslím si, že předešlé produkce se spíš jenom vymlouvaly. My samozřejmě chceme být úspěšní.

Jak často své rockové opery hrajete?

V průměru tak jednou za dva měsíce. Největší problém pro nás je dát dohromady všechny účinkující. Většinou nemůžeme hrát v pátek a sobotu, protože muzikanti mívají v těch dnech koncerty. Je nás na jevišti až sedmdesát a sehnat všechny na jeden termín je opravdu dost náročné.

Připravujete další rockovou operu?

Antigona a Oidipus jsou součástí trilogie podle Sofokla a my bychom rádi udělali i ten poslední příběh. Je ze všech nejbojovnější, jmenuje se Sedm proti Thébám.
Rád bych se do něho pustil, ale teď mi hodně času zabírá starání o divadlo.