Příběh jako z pohádky – taková byla cesta ruského herce a režiséra Andreje Zvjaginceva na mezinárodní filmařské výsluní. Začínal jako herec v provinčních divadlech a ani později v Moskvě díru do hereckého světa neudělal: aby se uživil, bral všechno.

Pak se poprvé postavil za kameru, natočil rodinné drama Návrat a vyhrál s ním prestižní benátský festival. Z celkem neznámého herce se stal rázem režisér, kterého v ódách přirovnávali k Tarkovskému. Nyní je hostem Febiofestu, kde včera uvedl svůj třetí film Jelena.

„Do pětatřiceti let jsem hrál, protože to byl od dětství můj sen. O režijní práci jsem vůbec neuvažoval a ani nevím, jak se stalo, že jsem hraní pověsil na hřebík a začal točit vlastní filmy,“ řekl Zvjagincev novinářům a s úsměvem dodal: „Možná jsem za ta léta nepotkal režiséra, o jakém jsem snil, a tak jsem začal točit sám.“

Ze Švédska přijel do Prahy režisér Ruben Östlund, který uvedl film Hra, kontroverzně přijímaný snímek, natočený podle skutečné události: skupina pěti dvanácti až čtrnáctiletých kluků okrádala velmi promyšleně a rafinovaně stejně staré chlapce.
„Ten film je přijímán kontroverzně hlavně proto, že ti lupiči jsou černí a oběti bílé,“ řekl Östlund a dodal: „Například v Cannes mě oslovil jeden novinář: ,Vy nemáte rád černochy?‘ Sám by se měl nad tou otázkou zamyslet: Proč vnímá těch pět zlodějů automaticky jako reprezentanty určité skupiny, a nikoliv jako jednotlivce, zatímco oběti jako jednotlivce chápe? Jsou to stereotypy, které nejsme s to překonat.“

Pocta Kronerové

Pocta Febiofestu v Kině osobností patří letos také Slovence Zuzaně Kronerové, která v poslední době doslova zdomácněla v české kinematografii. Herečku, která v dubnu oslaví šedesátiny, jsme nedávno viděli ve filmech českých režisérů Alice Nellis (Mamas & Papas, Perfect Days) a Juraje Herze (T.M.A., Habermannův mlýn) a momentálně se hrají Čtyři slunce Bohdana Slámy, kde ztvárnila ženu Vladimíra Merty. Za Divoké včely téhož režiséra dostala v roce 2001 Českého lva, viděli jsme ji i ve Venkovském učiteli, Hřebejkově Pupendu a dalších filmech.

„Čtyři slunce jsem ještě neviděla. V době pražské i bratislavské premiéry jsem byla na jevišti, ale slyšela jsem na ně samou chválu. Jeho dialogy jsou živé, opravdové a nepostrádají humor, který se objevuje ve velmi vážných situacích – jako v životě. Je skvělý scenárista, jeho autorské filmy jsou vynikající. Kéž by i jiní talentovaní režiséři uměli psát,“ řekla Kronerová novinářům a k tomu, jak si vybírá role, poznamenala:
„Už v útlém věku jsem si všimla, že role ježibab jsou lepší než role princezen. Šklebila jsem se tehdy dost často na sebe do zrcadla, až je museli dát pryč.“

Febiofest uvádí k poctě Zuzany Kronerové filmy Fénix Dušana Trančíka z roku 1981, Břehy něhy, které Fero Fenič natočil o rok později, Slámova Čtyři slunce a také tragikomedii Alice Nellis Perfect Days – I ženy mají své dny.

Německý režisér Andreas Dresen představil na Febiofestu čtyři filmy, z nichž Konečná uprostřed cesty dostala cenu Un Certain Regard loni v Cannes a nyní přichází i do českých kin. Autor v něm vypráví příběh čtyřicátníka, který umírá na rakovinu.

„Film má silné téma. Bude mi už padesát, a tak je nutno začít přemýšlet o těchto věcech. Natáčeli jsme v době, kdy kolem umírali rodiče mých přátel. Mluvil jsem s řadou pozůstalých, můj film vzbudil zájem mezi organizacemi, které pracují s umírajícími,“ řekl Dresen, který je českému publiku znám zejména svými tragikomickými filmy Láska na grilu a Whisky s vodkou, za který dostal cenu za režii na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech.