Překvapilo vás, že jste Thálii získala za Fanny Briceovou v ústeckém divadle?

Fanny je tak krásná role, že bych ji hrála kdekoli. Ale jsem ústeckému divadlu moc vděčná, hlavně pánům Tomáši Šimerdovi a Radku Balášovi, že mi tak krásnou roli nabídli.

V čem je Fanny Briceová jiná než vaše dosavadní postavy?

Především je to jiný druh hudby a role, která vyžaduje velké nároky činoherní a spoustu energie, navíc v téhle roli prakticky neslezu z jeviště.

Pomohl mi ji zvládnout jak pan dirigent Arnošt Moulík, tak režisér Lumír Olšovský, ale především pan profesor Eduard Klezla, k němuž chodím od roku 1995 a který se mnou celou roli nakorepetoval.

Pendlovat mezi Prahou a Ústím asi nebylo jednoduché?

Byly to velké nervy, stres, málo zkoušek, dojíždění. Do toho jsem ještě hrála v Praze, před ústeckou premiérou jsem měla Vraždy za oponou v Karlíně a moderovala jsem Atleta roku. Ale přesto jsem strašně ráda, že jsem do toho šla a se mnou celý soubor naplno.

Takže Cena Thálie je pro vás sladkou odměnou?

Je to úžasné překvapení a velká radost, ale taky pocit zodpovědnosti, protože cenou nic nekončí, spíš všechno začíná. Jsem trémistka a teď budu mít o to věší trému z toho, že diváci budou čekat výkon hodný toho ocenění. Ale já se teď ze všech sil budu snažit radost, kterou z té ceny mám, předávat lidem v hledišti.