Cenu za nejlepší ženský herecký výkon získala mladá francouzská herečka Sylvie Testudová, mezi muži byl oceněn egyptský veterán Omar Sharif.

Arcandova tragikomedie o tom, co lze ještě zažít na smrtelné posteli, je pokračováním snímku Úpadek americké říše, který tento režisér natočil před sedmnácti lety. Do kategorie francouzských filmů byl zařazen na základě toho, že je mluvený francouzsky - režisér pochází z frankofonního Québeku.

Invaze se utká se Želary

Film Invaze barbarů byl spolu s českým snímkem Želary a dalšími nominován na americkou cenu Oscara v kategorii cizojazyčných filmů. Invaze barbarů nyní běží i v českých kinech.

Cenu za nejlepší zahraniční film získalo dílo amerického režiséra a herce Clinta Eastwooda Tajemná řeka. Kromě toho byla udělena i cena za nejlepší film ze zemí Evropské unie - získal ji německý snímek Good Bye, Lenin.

Jednatřicetiletá Testudová byla odměněna za roli ve filmu Strach a chvění, který s humorem pojednává téma civilizačního šoku mezi západním světem a Japonskem.

Omar Sharif, který při vyhlašování sklidil možná největší potlesk, získal Césara za roli starého arabského obchodníčka, který se v Paříži 60. let spřátelí s mladým Židem. O snímku Monsieur Ibrahim et les fleurs du coran (Pan Ibrahim a květy koránu) řekl, že je to film, který ho přiměl vrátit se na plátno.

Mezi vyznamenanými byla i dcera současné největší francouzské hvězdy Gérarda Depardieua Julie, která dostala Césary za nejlepší výkon ve vedlejší roli a jako nejlepší začínající herečka. Césara za celoživotní dílo pak převzala dvaaosmdesátiletá Micheline Presleová, jejíž filmová kariéra začala už v roce 1939.

Velkým zklamáním naopak pařížský večer skončil pro dva největší favority - filmy Šťastnou cestu režiséra Jeana-Paula Rappeneaua a Pas sur la bouche (Na ústa ne) Alaina Resnaise. První byl nominován v jedenácti a druhý v devíti kategoriích, ale nakonec si odnesly jen po třech cenách, ovšem zdaleka ne těch nejprestižnějších.

Francouzská obdoba amerických Oscarů se letos udělovala už po devětadvacáté. Ceremonii předsedala herečka Fanny Ardantová a v hledišti byl i ministr kultury Jean-Jacques Aillagon, který si musil vyslechnout četné narážky i přímé kritiky na politiku vlády v oblasti kultury.