Vaše nové album je dost autobiografické. Je váš život natolik zajímavý, aby utáhl příběh jedné desky?

Albert Černý (zpěv): Naprosto. Posluchači se s těmi příběhy ale stejně ztotožní každý jiným způsobem. Pro někoho je písnička Too Many Knives o sebevraždě, pro jiného je velmi optimistická. Necháváme to na lidech.

Johnny Cienciala (baskytara): Ti, kteří album poslouchají, asi pokaždé nepochopí, co Albert svými texty přesně myslel. V mnoha případech si k tomu tedy vymyslí vlastní verzi příběhu, což je ještě lepší. Není tedy asi dobrý nápad popisovat v rozhovorech příběhy jednotlivých písniček. To je jako když si člověk koupí knihu, líbí se mu, a pak jde na film, který byl podle té knížky natočen, a on je jiný, než si na základě přečtení knihy představoval. Vede to pouze ke zklamání, nic víc.

Máte rádi silné příběhy?

Černý: Osobně mám rád knížky se silnými příběhy. Víc mi ale jde o silné zážitky, ty mě opravdu baví. Každý krátkodobý zážitek má pro mě dlouhodobou dimenzi, protože se k němu vracím. Když mám někdy špatnou náladu, stačí, abych si uvědomil, že jsme v roce 2006 měli zkoušky v základní umělecké škole v Třinci a vůbec mě na nich tehdy nenapadlo, že za několik let s námi bude ve velkém sále zpívat pět set lidí.

Nenapadlo mě, že si budu moci dovolit na jednu dvě noci zaplatit čtyřhvězdičkový hotel a budu v pohodě. Naprosto neuvěřitelné pro mě pak je, že hrajeme čtyři akordy a je to naše práce. I dělat tenhle rozhovor je pro mě tím pádem úžasný zážitek.

Mají vaše texty snahu být i básněmi?

Černý: Byl bych za to rád, ale protože píšeme v angličtině a já nejsem rodilý mluvčí, je to těžké. Miluju texty Boba Dylana nebo Leonarda Cohena, to jsou pro mě vzory. Lidé nás často srovnávají s Coldplay, ale pro mě osobně nejsou jejich texty až tak dobré. Nenacházím v nich tolik věcí, se kterými bych se ztotožnil, anebo by mě přímo nadchly.

Spíš mě baví texty jiných autorů jako Frank Ocean. Ohromují mě pocity a obraty, díky kterým vám to najednou všechno dojde. Jak mám zpívat o tom, že moje sestra dává „lajky“ na Facebooku nebo jsem zrovna přijel domů autem? To není příliš romantické. Vím ale současně, že se to určitě dá vyjádřit i jinak. Ta slova a ten pocit se snažím najít.

Je pravda, že jste jednu skladbu z alba nahrávali v třineckém kostele?

Černý: Jde o písničku Too Many Knives. Mluvili jsme o tom s naším britským producentem Guyem Fixsenem, s nímž jsme většinu alba nahrávali ve Švýcarsku. Řekl, že je to dobrý nápad, že by to bylo pro desku určitě oživení. Rozhodli jsme se tedy skladbu postavenou na zpěvu, klavíru a varhanách nahrát v kostele u nás v Třinci.

Cienciala: Náš klávesista Michal od něj má klíče, protože tam chodívá hrát na varhany. Jednou jsme se tam tedy vypravili, postavili jsme uvnitř mikrofony a nahráli jsme tu skladbu punkově do laptopu. Všechno je tedy reálné bez syntetických nástrojů nebo samplů – i ten rozladěný klavír.