Botička, šílenec usilující o neomezenou moc v mosteckém divadle

Camus, vedle J. P. Sartra hlavní motor francouzského existencialismu 40. a 50. let, je u nás známý méně, než by si zasloužil. Ruku na srdce, kdo jste četli jeho stěžejní dílo Cizinec? Caligulu (v překladu Botička) napsal ještě před ním. Předválečnou pařížskou premiéru ozdobila v titulní roli pozdější herecká hvězda – Gérard Philipe.

Spory o Camusova Caligulu od těch časů trvají. Je reflexe vlády třetího z řádky krutovládců, skrze něž vedla dlouhá cesta ke zkáze západní římské říše, dramatem historickým, filozofickým, nebo je studií mocenského zápasu, jehož pravidla se za dva tisíce let po Kristu nezměnila, pomineme-li odlišnou úroveň prostředků?

Galperin s dramaturgem Michalem Pětíkem přizpůsobili látku rozměru mosteckého jeviště, na kterém je možné docela obstojně vybudovat zákoutí císařského paláce i sloupoví římského Senátu, na jehož půdě se většina půtek odehrává.

Jisté je, že v posloupné řadě císařů po Caesarovi zastupuje snažení Caligulovo pokus o upevnění dynastické moci prostřednictvím sankcí proti patricijským rodinám. Systematicky je rozbíjí a decimuje. Nikdo si není jist životem. Neustále hrozí ztráta hrdel i statků. Zjednodušeně: Ten zápas je bojem o státní pokladnu.

Zajisté je třeba mít v hereckém souboru Caligulu. Radim Madeja se svou pohybovou průpravou v pražských Veselých skocích zvládá roli v neustálém milostném a vladařském reji od nemilosrdného potírání protivníků až po obyčejný a oprávněný lidský strach, že se jeho poddaní vzbouří.

Oporu nachází jen v náručí oddané Caesonie (Veronika Valešová) a v oddanosti špeha, intrikána, strážce stáda poddaných Helikona. V choreograficky úlisné, podbízivé, ale pro všechny krajně nebezpečné bláznovské postavě exceluje Jan Beneš. V Galperinově režii má choreografie a pohyb (Jan Veselý) dost podstatné místo.

Caligula není ještě nesen Camusovou existenciální ideou z pozdějšího Moru, v němž se ptá jedna z postav románu dokora Rieuxe, jak proti moru bojovat. Lékař odpovídá: Poctivostí. Bohužel takové slovo do politického válčení dodnes nepatří.