Nejdramatičtější okamžiky nastaly už samotným nástupem do prostoru divadla. Od šatny se po schodech posouval dlouhý had diváků, jeden za druhým, ruku na rameni předchozího. Svou židli si ve tmě každý musel nahmatat podle počtu kuliček na své náhrdelníkové vstupence. Měla jsem štěstí, že přede mnou postupoval nevidomý předseda Okamžiku Miroslav Michálek, který výstup zvládal proti nám, pohybujícím se ve tmě s nejistotou, se suverenitou i humorem.

Inscenace hraná v polotmě pro herce a absolutní tmě pro diváky vystačila se stolem, židlemi a rekvizitami, jež atakovaly smysly – kromě zraku. A tak diváky usazené do kruhu občas ovanul vítr, nečekaně postříkala sprška vody při plavbě do Bombaje, předtím ale museli pomoci při balení na cestu a zjistit, zda se pod jejich sedadlem nenalézá některá ze součástí oděvu protagonistů.

V pohotovosti tak byly všechny smysly kromě zakrytých očí

Na další smysly pak útočil pach slona i vůně indických tyčinek, hudba, houkání sirén a řinčení lodních řetězů, a kdo našel odvahu, mohl atakovat i chuť a okusit „pravé indické jídlo“. V pohotovosti tak byly všechny smysly kromě zakrytých očí.

Divadlo pro nevidomé bylo zajímavou zkušeností. Vtipná inscenace v režii Karla Kratochvíla přinesla rozhodně víc než jen očekávanou „rozhlasovou“ hru. Dobrodružnou cestu Philease Fogga a jeho sluhy Paprska zprostředkovala divákům téměř dokonale. Víc pečlivosti by mladí herci měli věnovat jen slovnímu projevu, na němž jsou jejich diváci zcela závislí.

Kdo si chce divadlo potmě vyzkoušet, má v Kolowratu šanci ještě 28. března, 16. a 22. dubna. Koupí vstupenky navíc podpoříte Nadační fond Českého rozhlasu, projekt Světluška.