Komiksoví Buschovi nezbedníci oslovují i dnes

Heinrich Christian Wilhelm Busch, který se narodil 15. dubna 1832 ve Wiedensahlu a zemřel 9. ledna 1908 v Mechtshausenu, byl jedním z nejvlivnějších německých humoristických básníků a kreslířů. Předchůdcem komiksu. Příběhy jeho nezbedných dětských hrdinů Maxe a Mórice, kterým nebyla žádná lumpárna dost dobrá, se nejdřív objevovaly v časopisech a po knižním vydání v roce 1865 oslovily nejen rodnou zemi.

V roce 1870 kniha vyšla v USA a posloužila jako bezprostřední vzor k jednomu z prvních skutečně moderních komiksů – americkému seriálu Rudolpha Dirkse Katzenjammer Kids, který vycházel od roku 1897.

V roce 2005 nabídlo jejich dobrodružství s názvem Max a Mořic nakladatelství Kalich v překladu Tomáše Kafky. Nyní vycházejí ve dvojjazyčné verzi v podání Jindřicha Švehly (1922–2002). V pozůstalosti dramaturga Československé televize, jehož jméno je mimo jiné podepsáno pod mikrokomediemi Bohouš, Starý Burgunďan nebo seriálem Chalupáři, objevil překlad syn Martin. Otec je ze zájmu pro děcka česky psal v padesátých letech.

„Kluci Max a Móric byli mými prvními ,Rychlými šípy‘,“ vyznává se v předmluvě karikaturista a sběratel hraček Ivan Steiger. Správně připomíná, že se kniha hodí i pro nejmenší, v kterých se probouzí fantazie.

Busch byl mimořádně inspirativní duch. Jeho dvojverší pocházející právě z Maxe a Mórice: „Končí první nezbednost, ještě jich však není dost,“ v Německu zlidovělo. Podobně jako bonmot: „Otcem stát se – potěšení, otcem být tak snadné není.“ Mezi klasické výroky se zařadil i jeho postřeh: „Jádro dobré komunikace nespočívá ve schopnosti říci něco moudrého, ale v trpělivosti poslechnout si něco blbého“.

Nebál se jít „proti proudu“, i proto mají jeho hrdinové Max a Móric radost z kdejakého darebáctví, kdy připraví vdovu Smělou třeba o slepice i o pečené husy. Nakonec se jim to však nevyplatí. Je vidět, že mají co říci i po tolika letech. Lidská nátura se zas tolik nemění.