Barevná fotografie jako symbol moderní doby na výstavě v Táboře

Tento způsob se používal na přelomu minulého a předminulého století, takže existence těchto děl poněkud poopravuje vžité mínění, že barevná fotografie je záležitostí až poloviny století dvacátého.

Je chvályhodné, že výstava má kromě estetického významu i funkci didaktickou. Většina jmen fotografů z dávných dob laikovi mnoho neřekne, kromě bratří Lumierů, známých ale spíše z oblasti kinematografie. Témata děl jsou dána děním v okolním světě.

Nechybějí portréty panovníků (dánský král Frederik VIII. a královna Louisa) i obyčejných lidí (krejčí), divoké scenérie či rušné ulice právě se rozmáhajících světových metropolí (New York).

Zvláštní kapitolu kolekce tvoří akty. Právě na nich je nejlépe patrná technika autochromu, která vytváří takřka plastický dojem pokožky zobrazovaných modelek. Nejedná se navíc o vystavení vnad za každou cenu, jako je tomu u dnešních sexuálně útočných fotografií.

Výstava prezentuje také negativum doby, blížící se válečný konflikt. Vedle skupinových portrétů vojáků zaujmou i snímky tehdejších moderních zbraní.

Nejsilnější dojem však vyvolávají snímky, které vytvořil vojenský lékař Émile Chautemps. Zobrazil na nich gangrénou uhnilé končetiny, které díky barvě získávají téměř až naturalistický rozměr.

Expozice tak vlastně poukazuje na to, že barevná fotografie odděluje od sebe dvě etapy. Dobu archaickou, plnou černobílých, zrnitých či zažloutlých podobenek, a dobu moderní, agresivně pulzující, které právě barvy dávají tu správnou dynamiku.