Kapela dEUS loni oslavila dvacet let existence. Vy osobně jste její součástí od roku 2004, ale přesto, bylo to pro vás důležité výročí? Slavili jste?

Zatím jsme to neoslavili, ale mohli bychom. To je dobrý nápad.

Změnila se kapela s vaším nástupem?

Tehdy nastoupila celá rytmická sekce a kytarista. Já a kytarista Mauro jsme přišli nově, bubeník Stéphane byl v té době v kapele krátce. Zvuk se změnil. Pořád to jsou dEUS, protože to hlavní, Tomův hlas, je stejný. Také je tu stále klávesista a houslista Klaas. To drží linii s původními dEUS. Ale ani Tom a Klaas už nejsou takoví, jako bývali. Táhne jim na čtyřicet a změnili se. No, a když ještě změníte rytmickou sekci, je to pak trochu jiná kapela.

Co vás během kariéry ovlivňovalo?

Je nemožné se nenechat ovlivnit. Když posloucháte hudbu, tak se tomu prostě nevyhnete. Někdy je to nevědomé, ale nemáte na výběr.

Jste kapela z Belgie. Je pro vás těžké prosadit se ve Velké Británii nebo Americe?

Myslím, že je obecně těžké tam uspět. Ty země jsou v tomhle trochu uzavřené. Anglie je hrdá, že stála na začátku toho všeho a že tam vznikl rock’n’roll. Amerika také není lehká, má svá specifika. Je ale potřeba si uvědomit, že to má logiku. Když zpíváte v angličtině, vždy bude slyšet, že nejste rodilý mluvčí. I když se budete snažit ze všech sil. Musíte být originální, abyste tam uspěl. Navíc Amerika je opravdu obrovská, což si uvědomíte, když se jí snažíte objet na turné.

A zvládli jste to s dEUS, uspěli jste tam?

Není to žádný závratný úspěch, ale ve velkých městech v Americe to skvěle funguje. Los Angeles a San Francisco jsou v pohodě, ale mezi těmi městy už o nás nevědí. Na úspěch v celé zemi tam mají nárok jen výsostně komerční produkty, jako třeba 50 Cent. Rozhodně ne alternativní kapela z Belgie. Ale pro nás není důležité prorazit v Americe.

A v Anglii?

V Londýně jsme naposledy hráli ve vyprodaném klubu a bylo to fantastické. Hrajeme tam koncerty pro přibližně dva tisíce lidí a jsme z nich nadšení. Jsme spokojení, že se nám daří turné v Evropě a nyní to zkoušíme i směrem na východ. Poprvé také pojedeme do Austrálie, to bude dobrodružství.

Hrajete rádi na nových místech?

Já to miluju. Sám jsem žil v různých zemích a nadšeně poznávám nová místa. Tohle je přesně to, co mám na turné rád. Přenese vás to zpět na začátek, do doby, kdy jste byl mladý a ambiciózní muzikant, který měl tah na branku. Na nových místech si také musíte na koncertech energii poctivě vydřít.

V roce 2004 došlo po určité pauze k vašemu návratu na scénu. Co o tom rozhodlo?

Rozhodl to zpěvák Tom. On je hnací síla dEUS, kapela je jeho děťátko. Pořád se stará o to, aby rostlo tak, jak má.

Vaše aktuální album Keep You Close má dobré recenze. Je to pro vás satisfakce?

Je to skvělá věc, ale popravdě řečeno, já bych nyní potřeboval spíš pauzu než skvělé recenze. Práce na albu byla hrozně dlouhá. Celý ten proces, všechny diskuse a nahrávání mě velmi unavily. Původně jsme chtěli nahrát dvojalbum, takže se zbylým materiálem už jsme opět ve studiu. Ještě nevíme, co přesně z toho bude, ale nechceme to zahodit.

Na albu hostuje i Greg Dulli z The Afghan Whigs. Jak k té spolupráci došlo?

Tom se s ním kamarádí. Byla to klasika, jednou se z diskuse vyvinul nápad na jeho angažmá. Napadlo nás, že by bylo skvělé, kdyby si s námi zazpíval. Hned souhlasil, brzy jsme to nahráli a vyšlo to skvěle. Myslím, že jeho hlas byl přesně to, co ty písničky potřebovaly.