S úsměvem líčí schopnost jedince vzepřít se v takovém případě i bezcitným rodinným příslušníkům, poukázat na potřebu vlídné pospolitosti i když ve válkou vykolejeném ústavním společenství.

Paní Savageová má žít mezi duševně nemocnými. Do sanatoria ji odložil trojlístek povedených potomků, protože se rozhodla neodkázat jim rodinné bohatství. Postupně se ovšem vyjeví, že v řádu nemocnice jsou lidé schopni spolu žít, zatímco "ti normální" za jejími zdmi vykazují v honbě za majetkem a penězi známky nepříčetnosti, vyšinutosti.

Nina Divíšková je lepší v úvodu

Do role Ethel Savageové pozval režisér Jurij Galin Ninu Divíškovou. Ta vstupuje na scénu v póze životem zlomené a pokřivené stařeny. Bohužel později je její projev civilnější. Snad tu charakteristiku měla držet aspoň při všech výstupech se zvlčilými dětmi, které hrají Lukáš Typlt, Libor Jeník a Veronika Bajerová. S nimi ale představuje prozměnu podivínku zase v jiné poloze svého vyzrálého hereckého rejstříku.

Pacienty v léčebně představují hrají Hana Tunová, Vladimír Mrva, Vladimír Senič, Milena Kleinerová a Debora Štolbová, herci s různou zkušeností. Spolu s lékařským personálem (Jaroslav Pešice a Hana Jurčíková) jsou základem, od kterého, jak ukázali už Miškovi muzikáloví Dva šlechtici z Verony, bylo by možné nastoupit cestu z propasti, v níž se Divadlo Příbram ocitlo.

Obtížná situace divadla

Nové vedení souboru v čele s Františkem Miškou svádí ve městě statečný, ale poněkud nerovný zápas. Jasná představa o dobrém repertoáru se rozbíjí o nevyjasněné vztahy mezi zřizovatelem a divadlem, naráží na neprofesionalitu v možnostech organizovat předplatitelské skupiny a svozy z okolí.