Zdá se, že její hrdina Rob je dost možná Hornby sám. V knížce se snaží vybalancovat svoji obří sbírku desek s životem a partnerkou. Vyrovnat se s tím, že ona poslouchá tak pitomé kapely jako U2 nebo Simple Minds.

Jaké jsou jeho skutečné hudební lásky, prozrazuje Hornby v novince 31 songů.

"Poslouchám písničky a kromě nich prakticky nic jiného," přiznává tu Hornby a dodává, že si není schopen zapamatovat jména skupin či zpěváků, ale právě jen písniček.

Do knížky esejů a postřehů o hudbě jich posbíral jedenatřicet - těch (pro něj) nejdůležitějších. První z nich je písnička Your Love Is The Place Where I Come From od britské indie kapely Teenage Fanclub, poslední Pissing In The River od Patti Smith, "jedné z posledních strážkyň plamene podzemní kultury."

Notuje si však také rád Thunder Road od Bruce Springsteena, ovlivnila ho Heartbreaker od Led Zeppelin, miluje Rain od The Beatles i industriální nářez Frankie Teardrop od elektro punkerů Suicide.

Hornby, sám odkojený punkem, je v nové knížce tolerantnější. Narozdíl od Roba by už nikoho přes hudební lásky nekádroval. Přiznává, že své místo ve světě má i banální pop. Už nevyžaduje "od veškeré hudby zanícení a plamennou vizi, jakou se vyznačuje Patti Smith," protože takhle pop music prý nefunguje. Hudba podle něj není inteligentní, ani neinteligentní, ale prostě jen je.

Hornby tu příliš nefabuluje, nesrší vtipy ani pointami, které mu tak jdou od ruky, ale přesto píše zábavně a chytře. Noří se s každou stránkou do hudební teorie a dějin rocku a popu, probírá se dlouhými kytarovými sóly i nudnou hudbou v supermarketech. Skrz písničky také vnímá i svět kolem a odhaluje sám sebe.

Přiznává, že nezná nejvýraznější postavy literatury, ale zato ví vše o životě Boba Dylana, i to, že "píše knížky, protože neumí psát písničky." Věnuje se i vztahu k synovi, trpícím těžkou formou autismu. Jak se mu mimo jiné snaží ulehčit život? Vybírá mu dobrou hudbu.

Nick Hornby: 31 songů, přeložil Michal Prokop, BB/Art, 191 stran