Tiché dny v Mixing Part - znovu dobrá inscenace ve Strašnickém divadle

Nejlepší odpovědí je nová inscenace: Tiché dny v Mixing Part Nora Erlenda Loa. Tipněte si: Byli jurodiví autoři diskvalifikačních soudů proti té „osvětlovačce z Ostravy“, která trumfla ostatní uchazeče o střed Prahy, ti od sebe i finanční rozvahy opisovali, aspoň nyní poprvé v životě ve Strašnickém divadle? – Bingo! Nebyli!

Tentokrát žádné Údolí včel, Golem, Faust nebo Murlin Murlo, ale obyčejný příběh manželství po dvaceti letech, a vztahu ještě po deseti. Unavenost a obelhávání na dovolené v bavorském Garmisch-Partenkirchenu. V "Mixing Part", jak z  němčiny přeložil Google. Vyprahlost a beznaděj na návštěvě u přátel v zemi nácků.

Trpíme podobnými xenofobiemi ještě skoro šedesát let po válce. Aniž přiznáme vlastní ideologická zvěrstva - od poprav bez soudů nebo plošného odsunu - nejsme schopni v naší malodušnosti vidět proměnu Němců, dnešních Evropanů, narozdíl od nás zase už jen evropských lapků a jen sebe poškozujících potížistů.

Rozdílný pohled na Němce není jediný problém, který manželství středoškolské učitelky norštiny Niny a dramaturga Národního divadla Brora Telemanna rozděluje. On kuřák, ona nikoli, ona po lásce toužící, on unavený… Pro něho je život divadlo, ona ho nechce vzdávat, a jenom neví, jak a s kým dál.

Dramatizace a režie Tichých dnů se dopustila Anna Novotná. Dokázala z banálních situací vydolovat v chytrých zkratkách ságu obecnějších rozporů v názorech a vztazích, naznačit formální východiska, která ale nepřikazuje.

Ona 43 let, on 42. Naplňují je Apolena Veldová a Milan Kačmarčík, v manželství podobně zkušení. Hrají Ninu a Brora přesvědčivě, skoro jako by hráli sebe.

Ve Strašnickém divadle znovu dobrá inscenace. Za dva zlatý, možná za tolar. Přemýšlím, co jí vytknou v iDN kritici, kteří ji nikdy neuvidí: Kopie života? Nic moc cool. Kdo s námi souhlasí, není vůl.