Z alba Moje krevní skupina, vydaného loni v listopadu, se už vyklubaly dva na české poměry megahity – Františkovy Lázně a Šrouby a matice. Překvapilo vás to?

Abych se přiznal, tak trochu ano. Samozřejmě jsme doufali, že by mohl být alespoň jeden ze singlů úspěšný, ale s tak masovým úspěchem s oběma singly jsem vůbec nepočítal. Každopádně nás to těší, protože jedna z priorit pro nás byla ukázat, že s Mandrage by se mělo počítat. S písní Hledá se žena jsme dali vědět, že tady jsme. To byl samozřejmě slušný start, ale potvrzení pozice je krokem mnohem složitějším a my jsme nechtěli zůstat kapelou jednoho hitu.

Lze vůbec napsat písničku a vědět, že právě vznikl hit?

Údajně existuje nějaký manuál, jak složit hit. Já ho nikdy nečetl a na jeho existenci mám podobný názor jako ateista na Boha. Mám rád tu starší generaci umělců, kteří používali své interní rituály, anebo k tomu měli nějaké příběhy. Nevím, jestli si to pamatuju přesně, ale Robert Kodym údajně pokládá ruce na nějaké staré kly a paroží a jejich energii pak přenáší pomocí rukou do kytary.

Co děláte vy?

Já třeba jím hodně syrové maso a vnitřnosti, rybám obvykle vycucávám oči. Chutná to trochu jako sushi, ale nejsem si jist, jestli to má nějaký pozitivní účinek na tvorbu singlů. Možná je ve mně zakořeněná určitá dravost spojená s tahem na branku, ale ruce raději pokládám na ženský pohlavní orgán. To pak chodí ty nápady samy.

Jednou jsem dostal takovou trochu hloupou otázku od nějaké začínající kapely. Kluci se ptali, o čem mají zpívat, aby byli slavní. Řekl jsem jim: „Kluci, dostaňte nejdřív pár holek a přijde to samo.“ Samozřejmě žádné osvědčené metody k tomu, jak složit píseň, která bude číslo 1 v hitparádě IFPI, nelze naplánovat. Musí se spojit určitý mnohoúhelník. To se prostě občas stane. Nám se teď spojil hned dvakrát. Příště ale bude o to těžší dokazovat, že to nebyla náhoda.

Myslíte si, že vaše nová deska v budoucnu vyprodukuje další hit?

Další singl bude píseň Mechanik, tak uvidíme. To by se ten mnohoúhelník musel spojit potřetí. Možná bych měl sršet optimismem a být jako autor přesvědčen o genialitě této skladby, ale text je dost sexistický, takže sufražetky budou jistě pohoršeny. Žijeme v době, kdy emancipovaných žen stále rapidně přibývá, těžko říct, jaký vliv to bude mít na úspěch písně. Já osobně preferuji ženy se smyslem pro humor. Doufám, že takové ještě nevymřely a vezmou skladbu s nadhledem.

Mandrage je dnes na české poměry etablovaná kapela. Co k tomu podle vás přispělo?

Myslím, že jedním z bodů by mohla být schopnost umět se prodat. Člověk může vytvořit dobrou skladbu s potenciálem, ale to nestačí. Musí ji umět také prodat. Teď nemyslím jen komerčně, myslím prodat sebe sama, neztratit při tom přirozenou osobnost a držet se podstaty toho, proč vlastně hraju v kapele a co tím chci říct. Snažíme se být v tomto přirození a o krok před ostatními. Myslím si, že jsme dokázali oslovit novou generaci tím, že jsme jedni z davu a netváříme se jako hvězdy. Nebo alespoň doufám, že to tak je. Občas mám i slabší chvilky a dokážu se chovat jako idiot, ale vždy v rámci toho, že jsem pouze lidská bytost.

Ve vaší kapele není na první pohled vůdčí osobnost, frontman, kolem kterého by se všechno točilo. Chápete to jako pozitivum?

Vnímám to jednoznačně jako velké plus. Každý z kapely je odlišná osobnost, která má dokonce i své vlastní soukromé fanoušky. Nerad bych, aby to působilo jako přirovnání, ale na podobném principu fungovali třeba Beatles nebo moji stálí oblíbenci Mötley Crüe. Máme možnost nestavět kapelu pouze na jednom obličeji. Nemám rád ten postup, když člověk, který chce prorazit s kapelou, musí hrát v nějakém tupém seriálu, aby si ho někdo všiml. Ale pro mě za mě, ať si každý dělá, co chce.