Článek
Jste v Praze poprvé?
Ne, již jsem zde jako studentka byla krátce v roce 2001, když jsem byla na stáži ve Vídni a udělali jsme si výlet do Prahy. Bylo to těsně po útocích v New Yorku v září a vzpomínám si na tu vzrušenou atmosféru.
Jste na začátku velké kariéry. Co vás kromě pražského koncertu čeká?
Jsem s manželem v Evropě jen kvůli pražskému koncertu. Je to vlastně i naše svatební cesta, protože loni po svatbě jsme na ni neměli čas. Během roku mě čeká nejdříve debut v londýnské Covent Garden v Donu Giovannim v roli Zerliny, v USA několik koncertů s bostonskými filharmoniky a v květnu se vrátím do Evropy do Hamburku, kde budu zpívat Cherubína ve Figarově svatbě.
Na pražském koncertu zazpíváte vedle Mozarta i árie z operet. Proč?
Mám operetu dost ráda, je škoda, že se nyní nehraje tak často. Dirigentům nepřipadá tak dramatická. Jako novinku jsem vybrala do programu Berliozovy písně Letní noci, které poprvé zazpívám s orchestrem. Zatím jsem je vždy zpívala jen s klavírem.
Jak vzpomínáte na spolupráci s Jiřím Bělohlávkem v roce 2009 při Dvořákově Rusalce?
Byla to má první spolupráce s tímto dirigentem. Byl k nám všem laskavý, seznamoval nás s češtinou. Ráda bych s ním v budoucnu i dále spolupracovala. Role Kuchtíka v Rusalce v MET ale nebyla má první česká role. Již předtím jsem zpívala v Opeře Santa Fé v Janáčkově Kátě Kabanové, byla to malá role ženy na konci opery a dodnes si pamatuju svou jedinou větu. Zněla: „Nějaká ženská náramně se bojí…“
Máte nějaké vzory?
Neřekla bych přímo vzory, ale mezzosopranistky, které ráda poslouchám a učím se z jejich dosavadní kariéry. Jsou to Magdalena Kožená a Susan Grahamová.
A vaše koníčky?
Jako dítě jsem hrávala kopanou, myslím tu evropskou, ne americký fotbal. Když si chci odpočinout od opery, poslouchám rock i pop. Mám ráda akustickou kytaru, a tak to u mě vyhrávají písničkáři Ray La Montagne nebo Jason Mraz. Mám ráda i písně Billyho Joela.
