Je velmi pestré, objevuje se na něm americká swingová klasika vedle ´ježkáren´, ale také třeba Letí šíp savanou. "Byla snaha o pestrost repertoáru, což souvisí s tím, že The Swings asi definitivně opustili vody revivalu a ocitli se v onom mainstreamu, kde už nemá smysl uvažovat o tom, že by se něco nějak v roce 1941 neudělalo. Nemluvě o tom, že žijeme v poněkud eklektické době," přiznává vedoucí souboru Petr Hanzlík a dodává: "Ale rádi v sobě necháváme rezonovat to staré a základem vokálních aranžmá je pořád septakord."

K této barevnosti vedlo Hanzlíka zamyšlení nad celkovou dramaturgií alba: "Chtěl jsem, aby bylo zajímavé písničku po písničce, aby se v první nenastolil zvukový stereotyp, který by trval až do konce. Proto jsou na desce písně a capella či s komorním doprovodem, až po skladby s plnokrevnou rytmikou a se dvěma dechy. Ale přeci jen je deska spíš nahatá, tedy více o zpěvu.

Mění se i texty

Mainstreamová orientace vedla i ke střídání českých a anglických textů. "V Čechách by čistě anglická deska asi tolik nezaujala a jen českému repertoáru by také něco chybělo," vysvětluje Hanzlík, přičemž zdůrazňuje: "I české písně se nám daří držet v příjemné jazzové poloze."

Tématické desce by se Hanzlík nevyhýbal, jak říká: "Dovedu si představit například The Swings a big band nebo projekt s tematikou vánoční." Za to o vlastní tvorbě neuvažuje: "Zatím nás neláká skládat nové písně v tomto duchu."