Hlavní obsah

Ginsberg zůstává stále aktuální

Novinky, Alex Švamberk

Nový výbor poezie Allena Ginsberga Neposílejte mi už žádné dopisy, ukazuje, že tento beatnický básník je stále aktuální, že jeho poselství je nadčasové, i když mnohé básně byly inspirované dobovým děním.

Článek

Neposílejte mi už žádné dopisy je nejrozsáhlejší výbor Ginsbergovy poezie, který postihuje tvorbu z celého jeho života od roku 1947 až do roku 1997. Rámují ho vůbec první a vůbec poslední báseň autora. Samozřejmě nechybí básně z poloviny šedesátých let, kdy byl na návštěvě v Praze a zvolili ho Králem majálesu, načež byl vyhoštěn.

Zastoupena jsou klíčová díla, především Kvílení, které vzbudilo v padesátých letech velké pobouření a bylo v USA zakázáno, a Kadiš, které u nás už dříve vyšly, i když s notným zpožděním. Komplexněji byla jeho tvorba představena až po pádu komunismu, zatímco sbírky jiných představitelů sanfranciské renesance Lawrence Ferlinghettiho a Gregoryho Corsa u nás vyšly s relativně malým zpožděním ani ne deseti let.

Výbor ukazuje, že Ginsbergova tvorba měla tři základní linie. V té nejznámější se projevil jako chrlič slov tepající konzumní a byrokratickou společnost, útočící na jakýkoli establishment. Nejznámějším představitelem je Kvílení, ale nijak za ním nezaostávají ani básně Televize byla dítě plazící se k popravišti, Sútra wichitského víru, Železný oř nebo Slepičí mozek a Bitva mezi Jahvem a Alláhem. Ukazují, že jeho analýza establishmentu nijak nezastarala. Popisuje, jak se moc pokouší lidi ohlupovat. Ginsberg měl velkou schopnost porozumět podstatě konfliktů, jen je potřeba názvy United Fruits a Standard Oil nahradit jmény dnešních nadnárodních monopolů.

Moc je všude stejná

Ginsberg ovšem současně chápal, že moc je stejná všude, ať už v USA nebo v Rusku či v Číně, ať jde o kapitalisty nebo komunisty. A dobře chápe význam neustále přicházejících revolt, takže vítá i punk.

Druhou polohu představuje intimní lyrika, ve které se ukazuje, jak mistrně dokázal Ginsberg zachytit okamžik, poezii všedního dne. Místy má blízko až k haiku.

Nejméně přesvědčivé pak jsou jeho písně, které sám prozpěvoval. V těch občas forma dominuje nad obsahem, což neznamená, že jsou špatné, jen nemají takovou sílu.

Samozřejmě, že jedním z klíčových témat je i homosexualita, ale Ginsberg není rozhodně básníkem homosexuálů, i když na ni často naráží. Neodmyslitelně k němu patří, je jeho integrální součástí, ale nedeterminuje jeho poesii.

I když značná část básní v knize už vyšla, mnohé překlady byly revidovány. A objevují se v ní i nepublikované texty nebo texty publikované jen časopisecky či v programu divadla Archa ke společnému vystoupení Ginsberga s minimalistou Philipem Glassem nazvaném Hydrogen Jukebox.

Křest knihy se koná 19. ledna v Žižkovském souterrainu v Praze, Husinecké ulici č. 29. Recitovat budou mimo jiné Martin Machovec, Luboš Snížek a Pavel Zajíček.

Celkové hodnocení: 90 %

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám