Šibík získal třetí cenu v kategorii Sportovní příběhy s fotografií nazvanou Tradiční indický zápas. Letošního ročníku soutěže se zúčastnilo 4176 fotografů ze 124 zemí světa, kteří zaslali rekordní počet fotografií - 63 093. Oproti loňskému ročníku se rovněž zvýšil podíl fotografií pořízených digitálními fotoaparáty. Letos jich bylo již 80,7 procenta, zatímco loni 69 %. Porota ocenila v deseti kategoriích 61 fotografů z Austrálie, Belgie, Kanady, Íránu, Palestiny, Ruska a dalších.

Fotografa Jana Šibíka zastihla zpráva o úspěchu v Kyjevě. Prosadit se v konkurenci čtyř tisíc profesionálních fotografů z celého světa je podle něj mimořádně obtížné. "Aby uspěl fotograf z takové malé země, to je i dost náhoda," řekl.

Zajímavé je, že jste v soutěži uspěl s tématem, které pro vás není zrovna typické, v kategorii Sportovní příběh.

Vypadá to tak, protože mediálně známější jsou moje válečné reportáže, ale celá léta fotím i jinou tematiku. Do Indie jsem se vydal loni jen kvůli tradičnímu zápasu kuští. Musím říct, že téma pro mě objevil kolega Michal Novotný z Lidových novin. Viděl jsem totiž jeho fotografie loni na Czech Press Photu a poprosil jsem ho, jestli by mi nepomohl. On mi půjčil s sebou své snímky, a přijali mě proto mnohem vstřícněji.

Vyznavači kuští trénují v historických arénách v Kolhapuru, na červené hlíně, kterou se přitom posypávají. Zápas je pro ně posvátný - přestože má velice volná pravidla, nikdy se navzájem nezraní. Protože trénují pouze dvakrát denně, ráno asi do sedmi hodin a pak odpoledne od tří do pěti, je tam úžasné světlo. Proto to není typický sportovní cyklus, snímky působí výtvarně. Myslím, že právě to asi porotu zaujalo.

Podobně působí i váš záběr z afghánského vězení, který uspěl loni na Czech Press Photu. Má zajímavé světlo, ale i kompozici, téměř jako šerosvitný barokní obraz...

Právě to mě na obou cyklech zajímalo: jednak ten výtvarný aspekt, ale i to, že jsou to současné záběry, ale klidně by bývaly mohly vzniknout před několika sty lety.

Předevčírem jste odletěl do Moskvy a nyní jste v Kyjevě. Za čím jste se vydal?

Spojím několik akcí. V úterý zahajuji v Moskvě velkou retrospektivní výstavu a pak se přesunu do Oděsy. Budu fotit v tamním stacionáři pro lidi HIV pozitivní a nemocné AIDS. Už jsem tam byl před několika měsíci asi týden, ale je obtížné navázat kontakty a získat si důvěru. Přitom bych chtěl pokračovat i v tématu, které jsem tu už načal. Žije tu hodně chudých dětí v kanálech. Přijel jsem na tři týdny. Ale mám nějaké administrativní potíže, možná se budu muset vrátit zítra do Prahy a letět znovu.