Článek
Hudba pro film Perfect Days – I ženy mají své dny (2011) je vaše druhá spolupráce s režisérkou Alicí Nellis. Předtím jste složil muziku k filmu Mamas & Papas, za kterou jste získal nominaci na Českého lva. Jak jste se s Nellis našli?
S Alicí se známe už od dětských let. Bydleli jsme kousek od sebe, což doufám není důvod, proč mě požádala o to, ať píšu hudbu k jejím filmům. Možná je to spíš otázka pro ni, ale předpokládám, vlastně spíš doufám, že to má co dělat s nahrávkami, které jako Circus Ponorka vydávám. Má je prý ráda, tedy alespoň mi tvrdí, že se jí líbí. Je děsně slušně vychovaná.
Vám osobně se film Mamas & Papas líbil?
Moc, ale uznávám, že nemám odstup. Viděl jsem ho snad stokrát ve svém počítači ve studiu, když jsem dělal hudbu. Kdybych měl říct jednu věc, která mě na tom filmu baví, je to způsob, jakým je točený. Herci znali jen svou část scénáře a netušili, kam se jejich příběh vyvine. Nevěděli, co jim jejich partneři odpovědí, a museli na jejich věty nějak reagovat. Přijde mi to jako skvělý nápad. Dialogy v tom filmu někdy můžou působit syrově na lidi, kteří jsou zvyklí koukat na takové ty vyleštěné filmy. Je tam tím pádem syrovost, která je mi blízká například i v hudbě. Alice jí docílila ve filmu, což mě baví.
Pracoval jste už i s jinými režiséry?
Pokud jde o film, spolupracoval jsem s Davidem Jařabem na Vaterlandu. Dělal jsem ale i scénickou hudbu pro různá divadelní představení s různými režiséry – se Zdenkem Tycem, s panem Krobotem, s Davidem Jařabem, několik her, které režírovala Vanda Hybnerová se Sašou Rašilovem. Ale musím říct, že nejsem zběhlý skladatel divadelní hudby. Na to jsou jiní borci. Je to pro mě spíš takové doplnění, občasná zábava.
Jak vlastně vzniká hudba k filmu?
Těch způsobů je víc, ale já budu mluvit o tom, jak to máme s Alicí. Na začátku, kdy už znám scénář, jí nahraju všechno, co mám k dispozici, a myslím si, že by se k náladě filmu hodilo. Ona mi pustí nějakou hudbu, která jí náladou přijde pro film vhodná, posloucháme a pijeme víno. Já víc, ona málo, protože je slušně vychovaná.
Potom si do syrového střihu filmu nasazuje ty pracovní nahrávky, které jsem udělal, a zjišťujeme, že to, o čem jsem si myslel, že bude skvělé, dohromady s obrazem nefunguje. Pro mé sebevědomí to vykompenzuje tím, že si vybere něco, s čím jsem vůbec nepočítal. Takže dál radostně piju víno a ona dál vybírá.
Tím je nejnáročnější část práce za mnou, protože už vím, co budu natáčet. Pak si otevřu na oslavu víno a zalezu na pár týdnů do svého studia, kde mezi pitím vína natočím na obraz hudbu. Potom se vše v jiném studiu sesadí a přijde premiéra, na které se všichni radují a pijí víno. Kromě mě, protože já už sedím v autě a jedu hrát třeba někam do Bratislavy.
Je pravda, že některé písničky z filmu Perfect Days – I ženy mají své dny jste měl napsané dříve, než vás o to Alice Nellis požádala?
Ano, měl jsem už připravené nějaké písničky pro své nové CD. Alice z nich byla nadšená a říkala, že se jí do filmu přesně hodí. Takže asi deset písniček jsme měli, dalších asi sedm plus scénickou hudbu jsem dodělal později.
Proč vás vlastně poprosila o hudbu, která primárně nevznikala k jejímu filmu?
Ví, co dělám a co ode mě může čekat. Navíc má mou hudbu nejspíš docela ráda. Není to přece první příklad, že režisér použije ve svém filmu dříve nahranou muziku kapely, kterou má rád.
Předpokládám, že jste původně plánoval písničky vydat na novém sólovém albu svého projektu Circus Ponorka. Změnil jste svůj záměr poté, když došlo ke spolupráci s Alicí Nellis?
Vůbec ne. Album s písněmi, které se objevily ve filmu, bych vydal stejně. Důležité pro mě spíš je to, že si ho ve spolupráci s nezávislým vydavatelstvím Faust Records vydávám sám, takže mi nikdo z velké firmy nemluví do toho, co na něm má být. Vybral jsem si písničky, které jsem chtěl. Vše mám pod kontrolou a nikdo mi do toho nekecá. Odkaz na film je v názvu alba, které se jmenuje Perfect Days Ltd., tedy limited, což je takový náš vtípek s textařem Johnem Rileym.
V čem spočívá?
Jsme sice optimističtí, ale víme, že to může kdykoli skončit…
Chystáte se s novým albem na koncerty?
S novým, starým i budoucím albem se na koncerty samozřejmě chystám. Jsem na nikdy nekončící šňůře, jen jsou mezi vystoupeními někdy větší pauzy. Hrát živě je pro mě zásadní. Je skvělé vidět někdy místo placatých studiových monitorů trojrozměrně lidi. A doufám, že se oni přijdou mrknout na trojrozměrného Ponorku.