Je to povrchní kýč, říkají jedni, jen šokuje a na prázdno provokuje. Jenže s podobně příkrými a černobílými soudy to bývá složitější, jak se můžete přesvědčit v pražské Galerii Rudolfinum. Do 26. února je zde otevřena velkorysá pocta osmačtyřicetiletému tvůrci přezdívanému Fellini fotografie nebo Andy Warhol naší doby.

„Chtěl bych, aby lidé k mé práci přistupovali s otevřenou hlavou i srdcem. Některé obrazy vznikly jako únik před realitou, jiné aby lidi rozesmály, další mají závažnější významy,“ vyzval své české publikum viditelně dojatý umělec, který do metropole přivezl průřez třicetiletou tvorbou.

Režisér David LaChapelle, který přijel osobně otevřít pražskou retrospektivu, před devíti lety.

Fotograf i režisér David LaChapelle přijel osobně otevřít svou pražskou retrospektivu.

FOTO: Petr Horník, Právo

Ta začíná od jemných černobílých portrétů a aktů, které si prý sám dělal na koleně v malém newyorském bytě, a vrcholí výpravnými fotografiemi magazínových barev a odkazující k biblickým příběhům. Jeho rukopis se postupně vycizeloval do surreálně-dekadentní polohy. Cituje filozofii grotesky a zvrhlosti, netají se přímými odkazy na Michelangela, Caravaggia a další staré mistry.

Michael Jackson jako anděl strážný

LaChapelle začal rovněž obsazovat hudební a herecké celebrity. Krále popu, a jak přiznal, svého osobního anděla Michaela Jacksona vyobrazil jako archanděla Michaela, zpěváka Kurta Cobaina zase coby mrtvého Ježíše v náručí Courtney Love. A modelku Naomi Campbellovou proměnil ve Venuši.

Chtěl bych, aby lidé k mé práci přistupovali s otevřenou hlavou i srdcem. Některé obrazy vznikly jako únik před realitou, jiné aby lidi rozesmály, další mají závažnější významyDavid LaChapelle

Před objektivem mu pózovala plejáda hvězd jako Björk, Elizabeth Taylorová, Britney Spearsová, Leonardo DiCaprio, Christina Aguilera, Madonna, Lady Gaga nebo Marilyn Manson. Obrazotvornost jeho díla vždy uchvacovala i pobuřovala. Každý totiž nedokáže absolvovat jím vytyčenou cestu plnou dramat.

Archanděl Michael: A žádné poselství by nemohlo být jasnější (2009)

Archanděl Michael: A žádné poselství by nemohlo být jasnější (2009)

FOTO: David LaChapelle ©

„Pro mě je důležité komunikovat jasně a srozumitelně, určitým poselstvím, které je za vizuální stránkou,“ přiblížil s tím, že svými náboženskými tématy nechce nikoho šokovat. „Používám je intuitivně jako téma lidské ztráty. Světová náboženství vnímám jako řeky, které by měly vést k jednomu společnému moři. Náboženství by nás měla spojovat a ne rozdělovat.“

Bez zajímavosti není, že svou fascinaci náboženstvím a duchovnem nese i ve svém příjmení (znamená kostel nebo kaple). „Můj strýc je katolický farář a zjistil jsem, že předci patřili k hugenotům, kteří byli ve Francii pronásledováni za poukazování na amoralitu a zkorumpovanost církve,“ prozradil. Stejné téma rozvíjí ve svém díle Přijď království tvé, v němž mimo jiné připomíná, kolik lidí muselo zemřít ve jménu víry. Na výstavě samozřejmě nechybí žádné z jeho monumentálních apokalyptických vidění jako Potopa nebo Prám iluzí běsnící ku pravdě.

Název pražské exhibice Tak pravil LaChapelle je trefný, protože jeho zásadní díla jsou jakousi formou kázání umělce-člověka, vyrovnávajícího se se světem, jenž ho stvořil a zároveň požírá. LaChapelle vrchol kariéry probalancoval na hranici umění a estetické komerční fotografie, a před mašinérií módních časopisů a vyhořením jej zachránila silná vnitřní integrita.

Krysí závod

„Jak jsem zrál, bylo pro editory stále těžší mé fotografie posoudit, protože jsem ve své práci postupně začal zpochybňovat konzumní společnost a kulturu, jíž jsem byl součástí, což byl ten paradox. Pracoval jsem pro časopisy, které propagují kult celebrit, ale začal jsem si klást otázky o svém životě. V Americe se tomuto kolečku říká krysí závod, ale když jej vyhrajete, na konci jste pořád ještě krysa,“ vysvětlil svou vnitřní katarzi.

V polovině minulé dekády tak odešel do ústraní, aby se vydal tam, kde začínal – do galerií a k volné tvorbě. Mezitím odjel hledat svého boha do pralesa na Havaji. Koupil tam „chajdu“ a prý našel i klid.

Poslední večeře

Poslední večeři vytvořil David LaChapelle před devíti lety.

FOTO: David LaChapelle ©

Přitom cesta mezi elitu světové fotografie jednoduchá nebyla. Narodil se v Connecticutu 11. března 1963 a od dětství věděl, že se chce věnovat umění. „Pořád jsem si kreslil nebo maloval, měl jsem štěstí, že mě rodiče podporovali. Pak jsem ze střední školy odešel, protože mě šikanovali,“ zavzpomínal. Odjel do New Yorku, kde se poflakoval, později začal studovat uměleckou školu a v osmnácti už vystavoval. První práci mu dal Andy Warhol, když jej zaměstnal ve svém slavném časopise Interview.

Žijeme v apokalyptické, ale zároveň velmi magické době, kdy je snadné podlehnout rezignaci nebo apatii. Dnes nestačí žít „jen“ dobrý a střízlivý život, člověk si musí uvědomovat, co se děje kolem nějDavid LaChapelle

LaChapellův život i tvorbu ovlivnila v osmdesátých letech epidemie AIDS, během níž zemřela řada jeho přátel. Dokonce on sám si myslel, že této nemoci podlehne. S černobílou fotografií proto skoncoval až v den, kdy vyšel jeho test jako negativní. Naplno začal kompenzovat nedostatek barev a získávat zakázky prominentních značek a časopisů Vogue, The Rolling Stone či Vanity Fair. Navíc se stal autorem dnes kultovních hudebních klipů Eltona Johna, Jennifer Lopezové, Mobyho či Macy Grayové.

Extravagantní vizionář

David LaChapelle je extravagantní vizionář, který nejspíš upřímně propadl rozčarování nad světem, který mu dal křídla. Možná i proto je tak často ve svých fotografiích zobrazuje.

Vypráví příběhy a ve vrstvách dávkuje silné myšlenky o nalézání a ztrátách, o zkáze a znovu -zrození. Při hledání svého osobního příběhu se sice trochu zacyklil, zjistil, že co funguje ve světě lifestylového pozlátka a na billboardech, v reálném životě a galerii obstát nemusí. Avšak nevzdal se, ostatně v Praze se, jak řekl, otevřela nová kapitola jeho života.

Amanda Lepore: Závislá na diamantech (1997)

Amanda Lepore: Závislá na diamantech (1997)

FOTO: David LaChapelle ©

„Žijeme v apokalyptické, ale zároveň velmi magické době, kdy je snadné podlehnout rezignaci nebo apatii. Dnes nestačí žít „jen“ dobrý a střízlivý život, člověk si musí uvědomovat, co se děje kolem něj. A hlavně umělci by se k tomu měli vyjadřovat,“ zdůraznil.