Článek
Rodačka z Hamiltonu na Novém Zélandu začala zpívat profesionálně kolem roku 2000. Ještě jako teenager vyhrála Juice TV Award pro začínající zpěváky a první oficiální singl vydala v roce 2010 (Settle Down). Pak už přišlo album Vows.
Dělá pop, který si bere co chce z jazzu, soulu a elektroniky. Lavíruje na psychedelické hraně, přesto se nezříká mainstreamu. Trochu Björk, trochu Adele, trochu Clare Maguire.
Její hudba není zrovna jednoduchá, snad vyžaduje trochu času na proniknutí. Nepatří do škatulky elektronika, byť digitální techniku používá, počítač je pro ni jen jedním z prostředků ke tvorbě bohatých zvukových koláží, díky čemuž by se dala najít i spojnice s Američankou Janelle Monáe, hvězdou roku 2010. Každá skladba na albu zní úplně jinak, nálady se prudce mění.
Na Vows jde samozřejmě hodně o zpěv. Kimbra zpívá dobře a spíše s jazz/soulovým cítěním, než popovým. Nemá ten typ hlasu, který by boural zdi, ale na této desce to nevadí.